Pracuji, pracuješ, pracujeme

22.06.2011

Pracovní výchova (popř. Pracovní činnosti) je asi můj nejméně oblíbený předmět. Rozhodně nepatřím k lidem, kteří milují manuální práci. Dvouhodinovým vyhrabáváním plevele, když to do mě slunce pere jako o život, se rozhodně k nirváně nepřiblížím a nekonečné omílání témat “kam na školu” a “ideální povolání” mě rovněž nijak nenadchlo, protože to už vím od páté třídy.

Samozřejmě že ne všichni jsou jako já a některé zahrádkaření, práce v kůlně a vaření baví. Slovy Járy Cimrmana: “Velice často se setkávám s tím, že se práce v kůlně a na podzimku na školách podceňuje. A přitom je to předmět stejně důležitý, jako třeba psaní tvrdého nebo měkkého i. Práce v kůlně a na podzimku se na škole podceňuje a najednou – prsk! A začnou se ztrácet čepice!”

Samotná pracovní výchova vlastně rozvíjí mé logické myšlení. Záhada číslo jedna: Kde se berou na záhonku kameny, když už je celé generace žáků vybírají? Dle mé teorie zůstanou pomstychtiví učitelé každou středeční noc dlouho vzhůru a s krví podlitýma očima (a jedinou touhou pomstít se Vomáčkovi z 8.C za bombardování jejich autority mokrou houbou) jmou se posypávat zahrádku balvany. Fyzikář se nápadné množství úlomků hornin snaží krýt tvrzením, že právě teď je období nejhustějšího výskytu meteorů (které mimochodem včera byly na obloze nádherně vidět). Tento bod je bez rizika odhalení, protože všichni žáci se v tu dobu buď dívají na televizi, do počítače nebo soustředěně nasávají cigaretový kouř.

Záhada číslo dvě: proč je, proboha, nejrozšířenější technika zdobení papíru opalování? Jakýkoli papír žák či učitel popadne a s pomocí zapalovače jeho okraje patřičně opálí. A proč? Mám pro to hned tři vysvětlení. Za prvé: je to prostě zavedená tradice (alternativní řešení je, že tuto tradici zavedli v období krize výrobci hasících přístrojů a jiné podobné techniky). Zadruhé: starší žáci se mohou předvést, jak zručně pracují se zapalovačem, popř. že ho vůbec vlastní. A za třetí: žáci si myslí, že učitel dějepisu se bude domnívat, že jejich referát je historický unikát, který jen záhadně unikl zkáze ohněm; učitel z toho patrně “padne na zadek” a žák dostane jedničku.

Všem čtenářům přeji při “práci v kůlně a na podzimku” hodně úspěchů v tomto i příštím školním roce.

Anna Kolářová
ZŠ Komenského, Horažďovice


téma čísla
Konec - Nový začátek
Rozhovor: Jan Musil V mžiku oka na ulici
Konec - Nový začátek