Ptejte se Belén Molinuevo na otazníky kolem homosexuality a transsexuality

V pátek 6. srpna dpovídala na vaše otázky týkající se homosexuality a transsexuality formou on-line rozhovoru přední španělská antropoložka v oblasti sexuality a genderu Belén Molinuevo. Belén Molinuevo je členkou Odboru vzdělání při Federaci lesbiček, gayů, transsexuálů a bisexuálů Španělska. Podílela se na řadě studií o situaci osob s odlišnou sexuální orientací. Organizuje semináře ve školách a současně vyučuje na Syracusské univerzitě v Madridu. Příležitostně přednáší také na univerzitách a konferencích po celém světě.

V následujícím příspěvku si můžete přečíst obsáhlé odpovědi na vámi položené otázky.

Dobrý den, zajímalo by mne, jak tolerantní vůči homosexuálům a transsexuálům je romská komunita v různých zemích, jestli máte tyto informace.

Dotaz od: Martina

Zpočátku bych uvedla, že situaci mezi Romy detailně neznám. Budu tedy hovořit obecně o homosexualitě a transsexualitě u menšin. Existují společnosti, které jsou založené na genderové opozici muže a ženy. Proto homosexualitu neschvalují a nerozumí jí, protože není z jejich pohledu možná – překračuje tyto vymezené hranice. Čest rodiny závisí právě na sexuálním chování – prokázání svého mužství, u žen jejich počestnosti. Z tohoto důvody členy komunity, kteří se odlišují, odmítají. Zapuzení homosexuálů u Romů je proto velmi časté, případně romští homosexuálové proti své vůli naplní rodinou očekávaný model – ožení se a mají potomky, aby exkomunikaci (zavržení komunitou) předešli. Ale i u Romů, stejně jako v celé společnosti, dochází k řadě společenských změn a i zde je homosexualita stále více přijímána. Doporučila bych vám rozhovor se španělským antropologem Davidem Bernou, který se tímto tématem u Romů zabývá. V minulém roce ho otisl časopis Romano voďi. Najdete ho ZDE.

Ahojky. Jste heterosexuál? Můžou být i extremisté homosexuálové?

Dotaz od: tomas

Na tuto první otázku vždycky odpovídám: Nemusíte být velryba, abyste pracovali pro Greenpeace. Je to záležitost lidských práv. Pro mě navíc toto téma není jen práce. Homosexuálové a transsexuálové jsou také můj osobní život. Mám mezi nimi spoustu přátel a kolegů. Takže abych odpověděla: Ano, jsem heterosexuál. Na druhou otázku bych odpověděla následovně. Homosexualitu si nevybíráme, ta se prostě přirozeně stane. Samozřejmě se s ní setkáváme napříč různými společenskými vrstvami, kulturami a náboženstvími. Není také záležitostí politických názorů. Politické ideologie jsou spíše záležitostí vzdělání a zázemí. Proto se s homosexuály můžeme setkat i mezi různými politickými proudy. Tedy i pro někoho možná paradoxně mezi neonacisty. Někteří lidé tento paradox nevidí, a proto se klidně ke stranám vyčleňující homosexuály přidávají. Jiní sami sobě a okolí ohledně své orientace lžou a pro strach ostatní homosexuály (a jiné menšiny) pronásledují. Tomu se říká „internal regection“. Z historie můžeme připomenout například Adolfa Hitlera, který je na základě některých důkazů z homosexuality podezříván (našly se například jeho milostné dopisy).

Respect of each of where filing, but I at the same time be sorry that who with it yet in him inside fights . Fear of response surroundings, will keep in prison in his body doodad man for very long than pull down fear, but can him it remark on psyche. I know a such people plus want to them help find. How such bear a hand, to found its identity plus even out dreams ? Thank you Drahoslava

Dotaz od: Drahoslava Pawlitova

Na úvod této odpovědi bych zdůraznila, že homosexualita je naprosto normální jev, který prostupuje společnost od nepaměti. Byli jsme vychovaní tak, abychom rozlišovali mezi dobrým a špatným. Homosexualita byla často zařazovaná do škatulky špatného a nepřípustného chování. Proto se často člověk po objevení své vlastní homosexuality začne vnitřně nenávidět a neví kudy kam. Považuje sám sebe na základě toho, co ho naučila společnost, za špatného. To ale musí přestát. Proto je nejdůležitější podpora rodiny a přátel. Pokud se takové podpory u nejbližších nedostane, je důležité, aby našel prostředí, kde je homosexualita více viditelná, kde je normální a běžná. Jsou to například toleratní a otevření přátelé nebo neziskové organizace pomáhající lidem s odlišnou sexuální organizací. To je jedna z cest, jak se se svou orientací vypořádat. Závěrem byh řekla, že normalita a viditelnost některých jevů nutí společnost ke změnám, k akceptování. Čím více bude homosexualita viditelná, tím více bude společnost otevřená. Strach je vždy horší než sama realita. jakákoliv vaše orientace je, stále můžete žít plný a radostný život. Na to nikdy nezapomínejte.

Dobrý den, zajímalo by mě, čím se nejčastěji transsexuálové ve španělsku živí. Objevuje se v zaměstnání nějaká diskriminace?

Dotaz od: LH

I přesto, že se situace ve Španělsku pomalu mění (od roku 2006 platí zákon umožňující bezplatnou operaci pohlaví – tzn. transsexuálové mají oficiálně podporu státu) jsou transsexuálové jednou z nejvíce odmítaných a vyčleňovaných skupin společnosti. Z důvodu jejich vyčleňování mají často nedokončené studium a musí často pod tlakem rodiny opustit venkov, odkud pocházejí, aby našli tolerantnější prostředení ve větších městech. Vzhledem k nízké kvalifikaci a diskriminaci ze strany okolí (málokdo dobrovolně transsexuála zaměstná) je pro ně potom jediným možných způsobem obživy prostituce. I přesto, že nemáme přesná data, odhaduje se, že se přes 85 procent transsexuálních žen ve Španělsku živí právě prostitucí. Je to záležitost nutnosti, ne zábavy a vlastní volby. Ale jak jsem řekla v úvodu, situace se stále mění a obejvuje se více případů, kdy se transsexuálům dostává podpora rodiny a přátel. Stejně tak stále více transsexuálů zastává běžná pracovní místa.

Pro více informací si přečtěte článek Lukáše Houdka, který vyšel v minulém roce v týdeníku Respekt.


téma čísla
Konec - Nový začátek
Rozhovor: Jan Musil V mžiku oka na ulici
Konec - Nový začátek