Homosexualita napříč společností

11.04.2010 Když pocítíme silnou náklonnost k druhému člověku, přijde na řadu láska. Potom začneme přemýšlet, proč se nám líbí právě On, Ona. Některým se líbí hubení, jiným oplácanější, dalším se líbí blonďáci, jiným brunetky. Některé přitahují lidé opačného pohlaví, jiné pohlaví stejného. My sami si toho, kdo se nám líbí, nevybíráme.

Už v dávnověku se objevovaly příklady rozmanitých způsobů lásky a milování, přestože některé z nich byly umlčeny. Homosexualita, neboli náklonnost k osobám stejného pohlaví, existovala odjakživa. Ne vždy byla homosexualitou nazývána. Za dob starověkého Řecka, asi před třemi tisíci lety, mezi sebou muži sexuální vztahy pěstovali jako součást výchovy s tím rozdílem, že se za homosexuály neoznačovali. Za dob renesance byla homosexualita v evropské společnosti hojně rozšířena stejně tak jako tresty, které za její projevy byly udělovány. O homosexualitě umělců jako Michelangelo, Donatello a Leonardo da Vinci se obecně vědělo. S Velkou francouzskou revolucí (konec 18. století) přišla i změna smýšlení. Napoleonova vyhláška z roku 1810 zrušila trestání odlišných sexuálních projevů. Tehdejší trest smrti za homosexualitu zrušila například Anglie roku 1861.

Dnes je to naše společnost, která utváří normy pro společenské, sexuální i citové vztahy. Realita ale ukazuje, že se odlišnosti v sexuálních a citových vztazích objevují úplně všude. Přestože neexistují žádné přesné statistiky výskytu homosexuality, výzkumy hovoří o pěti až deseti procentech v celkové populaci. Viditelnost jejích projevů závisí na pravidlech, která si určuje každý národ (nebo kultura) sám. Přijetí nebo nepřijetí sexuální rozmanitosti potom závisí na náboženství, politice nebo historii toho kterého národa.

Homofobie, nenávist vůči homosexuálům a jejich diskriminace dodnes prostupuje celou společnost. Objevuje se v různých formách od drobných vtipů, přes stereotypy vůči gayům a lesbám, až k slovnímu nebo fyzickému násilí. V některých zemích se dokonce homosexualita považuje za trestný čin. Homofobie ale může zahrnovat i představu o tom, že jsou všichni členové společnosti heterosexuálové. Ty, kteří se chovají odlišně (proti pravidlům), potom společnost považuje za jiné, tedy nenormální.

Situace homosexuálů se ve světě mění velmi rychle. Sňatky lidí stejného pohlaví jsou v dnešní době legální už v několika zemích. V některých státech není homosexualita jen nelegální  tzn. trest vězení (některé státy USA, Afriky a Asie, například Bangladéš, Brunea, Nikaragua a Kuba) , ale také může být důvodem k udělení trestu smrti (Írán, Pákistán, Nigérie, Mauritánie, Jemen, Saudská Arábie a další).

Ve společnosti se vůči homosexuálním jedincům objevuje celá řada předsudků a stereotypů, které zobecňují určité znaky, které nejsou v reálném životě pravdivé. Jedním z takových mýtů je přesvědčení, že se mezi homosexuály objevuje více možností k onemocnění virem HIV.

Prevence přenosu pohlavních nemocí je naprosto stejná pro všechny typy sexuální orientace. Nemoc je totiž přenositelná v případě, že se při sexu nechráníme  a to při homosexuálním, tak i heterosexuálním. Sexuální orientace je jednou z mnoha vlastností člověka. Z toho důvodu je právo na svobodný život podle vlastní sexuální orientace beze strachu základním právem člověka v jeho plném významu.

Belén Molinuevo, Madrid

Belén Molinuevo Puras je antropoložka specializující se na záležitosti genderu a sexuálních menšin. Je členkou Odboru vzdělání při Federaci lesbiček, gayů, transsexuálů a bisexuálů Španělska. Podílela se na řadě studií o situaci osob s odlišnou sexuální orientací. Organizuje semináře ve školách a současně vyučuje na Syracusské univerzitě v Madridu.