Pískání je můj koníček

Rozhodčí kterého vám představím, se jmenuje Roman Polák. Je mu 38 let. Pochází z Rosic. Pracuje jako podnikatel a rozhodčího dělá jako koníček. Nyní píská českou hokejovou extraligu.

Jak dlouho pískáš a kdy tě napadlo, že bys mohl dělat hokejového rozhodčího?
Naučil jsem se bruslit někdy v pěti letech a s aktivním hokejem jsem začal okolo osmého roku věku. V juniorech se moje hráčská kariéra vynuceně přerušila na jednu sezónu a po té už nenabrala požadovanou úroveň. Před dvaceti lety jsem potkal na jedné ze svých životních křižovatek zajímavou osobu, která mě nabídla pískání hokeje. Osud tomu chtěl, abych u hokeje zůstal, stal se hokejovým rozhodčím a dává mě to radost dodnes.

** Pískáš hokejovou extraligu. Bylo těžké se dostat až na tuto úroveň?**
Pískání je můj koníček, který mě hodně dává a něco bere. Považuji to za ideální průpravu k mému životu. Každý z nás má nějaké cíle a pro mě je pískání navíc od počátku obrovská výzva. Mým cílem bylo, je a bude vždy pískat kvalitně, spolehlivě s pokorou a poctivostí. Zodpovědně přistupuji ke každému delegovanému utkání. Výsledek a mise až na tuto úroveň beru jako odměnu.

** Máš i jiné koníčky?**
Sport by měl tvořit nedílnou součást našeho života a v mém případě je vždy radost, když se tím mohu pobavit. Potom je to koníček. Ve volném čase rád vezmu do ruky tenisovou raketu, projedu se na kole nebo si jdu zahrát fotbal.

Dělal jsi ve školních letech nějaký sport?
Školní léta jsou ta nejlepší léta, na která asi každý rád vzpomíná. S radostí si vybavuji, jak jsem v létě hrával fotbal a v zimě jsem jezdil po zimních stadionech. Hokej byl v té době sport číslo jedna a poměr času v procentech činil devadesát ku deseti.

Zažil jsi nějaký zápas, na který dlouho nezapomeneš?
Pískám dvacátou sezónu a mám mnoho zážitků, které mě zůstanou v hlavě navždy. Drtivá většina je těch pozitivních. Rád vzpomínám na každé premiérové utkání, ať už to byla druhá liga, první liga, extraliga nebo první televizní utkání, finále extraligy nebo mezinárodní utkání.

Bereš si osobně, když fanoušci svádějí na rozhodčí neúspěch svého týmu?
Fanoušek je nedílnou součástí hokeje stejně jako hráči, trenéři, lékaři nebo rozhodčí. Fanoušek se jde na hokej sportovně vyžít a především fandit svému týmu. Má plné právo dát svoje emoce najevo a zakřičet si v tu chvíli co cítí. V těchto chvílích zůstávám naprosto klidný.

Jaké je vlastně tvoje povolání?
Dá se to říci velmi jednoduše, jsem živnostník.

A jak jsi na tom byl s prospěchem ve škole?
Základku jsem prošel vyjma jednoho roku s vyznamenáním, střední školu s prospěchem velmi dobře. Vysoká škola se nekonala ze dvou důvodů. Za prvé, maturitu jsem dělal na strojnické průmyslovce a vysokou bych musel tenkrát dělat v tomto oboru, který nebyl úplnou trefou do černého. Tím pádem by pro mě bylo učení mučení a titul by pro mě nebyl patentem na rozum. Za druhé byla revoluce a připadlo mě zábavnější a vhodnější využít nové možnosti výzvy.

Měl jsi nějaký předmět opravdu rád a naopak nějaký, který jsi nenáviděl?
Musím se přiznat, že jsem se nikdy moc neučil. Ovšem byly určitě předměty, kterým jsem již ve vyučovacích hodinách věnoval více pozornosti. Sezení ve školní lavici bylo potom příjemnější. Těšil jsem se na matematiku, zeměpis nebo tělocvik. Tenkrát jsem moc nerozuměl dějepisu, ale dnes by mě historie zajímala více.

Měl jsi nějakého sportovního idola?
Obdivuji každého sportovce, který něčeho dosáhnul a především ty, kteří na tom vrcholu uměli nebo umí zůstat delší dobu. Je velmi obtížné vystoupat nahoru, ale ještě těžší je udržet se tam. Někomu je dáno více talentu, někomu píle. Ke sportovní stránce je potřeba přidat mnoho práce, tréninku, psychickou odolnost, vystupování. Důležitá je pokora a nepodělat se z toho.

Cítil jsi někdy po utkání, že jsi danou situaci mohl vyhodnotit trochu jinak?
Rozhodčí je od slovíčka rozhodování. Hokej nabízí během pouhé jediné sekundy několik situací k řešení a rozhodování je v setinách. Chyby, kterých se občas rozhodčí dopouští, většinou plynou z toho, že situaci nemůžeme přesně posoudit. Někdy stojím moc blízko hře a nemám možnost soustředit se na mimo hru. Periferní vidění nestačí. Nebo se mně ta malá tvrdá guma ztratí z dohledu a unikne mě něco jiného, poněvadž se soustředím pouze na ten puk. Myslím si, že dnes vím velmi dobře, co jsem rozhodnul správně a co jsem mohl udělat lépe. Vždy se snažím z toho vyvodit důsledky a ponaučit se z toho.

Máš možnost si promluvit s hráči např. z mistrovských Karlových Varů?
Nevím, jak je to přesně myšleno. S hráči na ledě provádím komunikaci, pokud to situace vyžaduje. Rád bych upřesnil slovo komunikaci a nezaměňujme ji za slovo diskuze. Diváci chtějí vidět hokej, góly, emoce, radovat se. Nechtějí se dívat na podružné vlivy spojené se sportovním vyžitím. Rozhodčí si nemůže budovat kamarádství a diskutovat. Cílem rozhodčího by měl být přirozený respekt a v této úrovni řešit všechny úkony. Platí to samozřejmě jak pro ledovou plochu, tak mimo ni. Okolí mě zařadilo jako rozhodčího a pokud tu roli přijímám, měl bych tak vystupovat kdykoliv a kdekoliv.

Cestuješ rád? Jestli ano, tak kde jsi nejdál byl?
Cestuji rád. Hokej je dnes prakticky celoroční sport. Během jedné sezóny rozhoduji okolo sedmdesáti utkání, nějaká příprava, zkoušky, přednášky, prohlídky. Téměř jednu třetinu v roce ( cca 110 dnů a večerů ) se tedy aktivně věnuji hokeji, najezdím u toho čtyřicet tisíc kilometrů napříč celou republikou od Karlových Varů po Třinec. V březnu letím na mistrovství světa 18 do Mexica a bude to moje rozhodně nejvzdálenější cesta za hokejem. Za prací jsem jinak pojezdil trošku Evropu a měl jsem možnost navštívit pár zajímavých míst světa. V paměti mě nejvíce zůstávají Hong Kong, San Francisco nebo New York.

Předpokládám, že jsi fanoušek hokeje. Láká tě podívat se na blížící se olympiádu v Kanadě? A jak myslíš, že dopadnou naší reprezentanti?
Velmi mě těší, že mohu být součástí hokeje. Mám ho rád a přeji tomuto sportu spoustu úspěchů a zábavy. Olympijskou přestávku využiji pracovně, poněvadž mě živí něco jiného než pískání. Také zregeneruji tělo a připravím se na vrchol sezóny. V Kanadě nebudu osobně přítomen. Reprezentace má solidní šanci uspět. Bude záležet na momentální formě hráčů, na vzájemné sehranosti a kompaktnosti. V hokeji stejně jako v každém vrcholovém sportu dnes rozhodují drobnosti.

A co plánuješ do budoucnosti?
Radost ze života.

* Michal Zoblivý
ZŠ T.G.M. Zastávka u Brna*