Po některých koncích už začátku není

Tak si to hned zkraje pěkně shrňme: ženeme se za penězi, snažíme se o hromadění co největšího majetku, prahneme po luxusních vozech a sídlech na pláži s hromadou modelek. Zapomínáme však možná na mnohem hodnotnější věci, nemyslíte?

Teď si možná řeknete: „No jasně, zase další klišé!“ Někteří možná prozatím nepociťují touhu po přátelství, lásce či vnitřní harmonii a plná peněženka bankovek a kapsa tabáku jim skutečně stačí, ale na jak dlouho?

Říká se, že konec představuje nový začátek, nicméně kdy stojí člověku horší začátek za lepší konec? Jednou mi kamarád povídal o své holce. Prý ji počastoval párem nevhodných slov, která se již nedala vzít zpátky. (Ne)chápal jsem, jakým způsobem dokáže tato pouhá vibrace vypuštěná z úst člověku ublížit. Argumentoval jsem, že slova přece nikomu ruku nezlomí, neudělají bodnou ránu do hrudníku ani střelnou do nohy. Kamarád se na mě zadíval a s úsměvem dodal: „Jsi ještě mladý, abys to pochopil.“ Trochu mi křivdil. Já jsem totiž dopad slov, i jejich příčiny, pochopil. Nechápal jsem ale iracionální řešení problému, jakým rozchod v tomto případě podle mě byl. Obě strany se vůči sobě kvůli pár slabikám zatvrzely a mrknutím oka tak několikaleté přátelství uzavřely. Byl konec.

Měli bychom si možná uvědomit, že život, který nám byl dán, si již nezopakujeme a že chyby, které uděláme, již nelze vzít zpět. Ale slova, myslím si, vrátit jdou a můžeme se alespoň pokusit o jejich ospravedlnění nebo vysvětlení. Protože život není věčný. Existuje síla, před kterou si je každý roven. Politik nebo dělník, boháč či chudák, Američan a Evropan, katolík nebo satanista, stařec i novorozeně. Smrt mezi nikým rozdíly nedělá. Každý si může být jistý, že na něj někde čeká a jednou si pro něj přijde. Smrt nezapomíná. Člověk nikdy neví, kde číhá. Nelze se na ni připravit a nikdo ji ani nemůže čekat. Každý konec má svůj začátek. Nicméně – po tomto konci, obávám se, dál už nic není.

A proto by měl každý z nás, dokud je čas, naplnit svůj život takovou spokojeností, aby si jednou v budoucnu své pochybení nevyčítal. Své chyby bychom si neměli vyčítat, ale přijmout je. A měli bychom mít stále na mysli, že svůj život máme žít tak, jak chceme my, ne tak, jak chtějí druzí.

Michal Klacik
SPŠ, Jičín