Žalm nad chováním lidí k přírodě

Lidé patří mezi nepoučitelné tvory, kteří si nedají říci, byť by se jim vnucoval sebelepší nápad či myšlenka. Lidé se honosí svou monumentalitou a možnou ojedinělostí, kterou se povyšují nad ostatní živé tvory. Lidé obdařeni racionálním myšlením a srozumitelnou mluvou tvrdí, že jen oni mají právo rozhodovat o osudu naší planety.

Nahlédneme – li na stav dnešního světa, jsme nuceni ponořit se do neutuchajícího pláče, jelikož nám zůstalo již tak málo, až se zatmívá před očima. Bohužel se před našimi zraky stáhla temná mračna již dávno a neprokazují nám laskavost nahlédnout pod oponu pozlátka a lahodících lží. Nejsme schopni se postavit na vlastní nohy a opřít se o svoje vlastní názory, kterými bychom strhli závěs bludu a uzřeli tak stříbrné plátno pravdy a svobodomyslnosti. Mé schopnosti, postavení, věk ani zkušenosti mi nedovolují, abych se sebeméně pokusil o boj s mámily, ale jakožto člověk udiven nesrovnalostí prosím o vyslechnutí. Moji hruď tíží myšlenek přehršel, a proto by mi zdaleka nevystačily stránky tohoto magazínu k jejich demonstraci.

V přírodě nalézáme mnoho pokladů, unikátů a bohatství. V každém našem kroku nám pomáhá, a když ne, tak nám ukazuje, že nahlížet do některých věcí nemáme právo. Příroda nám tolik obětuje a nežádá nic. Spíše jí nevyhovujeme v nevyřčených přáních. Počínáme si jako zlobivé děti a naopak příroda se chová jako hodná maminka. Žadonivými výkřiky od ní žádáme nové věci a nedbáme na ni. Takto se rozumní lidé nechovají. Krom toho, že neoplácíme štědrost naší planety, jsme drzí natolik, že ji ještě špiníme a ničíme svou činností.

Nic z toho by nemuselo být, kdybychom nežili lehkomyslné životy, které překypují pohodlím a lhostejností vůči okolí. Kdybychom se někdy pozastavili a zpětně si zrekonstruovali naše činění a všimli si jeho irelevantní logičnosti a ke všemu dokázali napravit tyto neduhy, nenacházeli bychom se v bezvýchodných situacích jako dnes. Uvedu-li prachobyčejný příklad ze života, hned se vám vyjasní, co myslím.

Člověk nakupující v obchodě se zastaví před kasou a zamýšlí se nad výběrem nákupní tašky: „Proč bych si měl brát tu z papíru, když ta z plastu stojí o tolik méně?“ Stařík se rozmýšlí, zda plastovou láhev vyhodit do žlutého kontejneru či do kotle: „Z jakého důvodu bych se měl trmácet takovou dálku s lahví, když ji můžu spálit? Navíc mi bude teplo.“ Takovéto uvažování se příčí jednání, která má za úkol přírodu chránit. Zde se promítá lidská lenost konzumenta a kluzkost distributora (dodavatele, chcete-li).

Celosvětový problém zhoršujícího se stavu našeho životního prostředí tkví i ve faktu, že někteří vysoce postavení magnáti, ždímají z naší matičky Země bohatství, které lehce nakoupí a velmi draze prodají. Takto se dociluje představy o budoucnosti – zdevastované Země, měsíční krajiny, jež nám již nebude moci nic nabídnout.

Michal Klacik
SPŠ Jičín