Druhá svíčka

10.12.2010

Uběhl nám zase jeden adventní týden, tentokrát přímo nabitý událostmi. A ta nejpodstatnější věc: Mám zásobu sladkého na další dva měsíce. Minimálně.

Domácnosti totiž navštívil Mikuláš. Ano, tato trochu infantilní tradice má u nás své zastání. Kdo by přece věřil v nadpřirozenou bytost, která má shodou okolností boty vašeho strýce, vede s sebou umouněný zjev podobný vašemu bratranci po týdnu bobříka nemytí nebo blonďatou a vychrtlou postavu, jejíž předkus nezapře podobnost s tím tetiným.

Mikuláš ve škole je kapitola sama pro sebe. Nezískáte tím žádné zásoby, jelikož dostanete možná tak jeden bonbon. Jít se ale čtyřikrát dívat, jak předem napsaní “zlobiči” trpí za své zločiny, také není k zahození. Někdy se tak žáci, kteří jsou o přestávce obyčejně poměrně hluční, uzavřou do sebe a nevydají ani pípnutí, nanejvýš tak překoktají “Skákal pes”. Tento popěvek by se dal téměř nazvat hymnou mikulášských obchůzek – po vyžádání písničky neuslyšíte téměř nic jiného.

V tomto týdnu jsem rovněž navštívila Norimberk, město proslulé perníky a vánočními trhy. Obojího jsem si nadmíru užila. Kromě toho, že jsem byla nasáklá adventní atmosférou, jsem měla promočené boty, což pocit nasáklosti ještě více umocnilo.

Přišla obleva. Sníh se rozmočil v kluzkou, solí a vodou prosycenou břečku. Prosím čtenáře Romano Voďori, zvláště pak mé rubriky, aby se zdržovali dál od střech, nebezpečný sníh padá. A malý vzkaz pro mé odpůrce: statistika prokázala, že v zimě se dá najít nejvíc mincí na chodníku těsně vedle domovní zdi.

Anna Kolářová
ZŠ Komenského, Horažďovice


téma čísla
Konec - Nový začátek
Rozhovor: Jan Musil V mžiku oka na ulici
Konec - Nový začátek