Pomluvy

Každý z nás už se snad alespoň jednou v někom zklamal. V první třídě jsme byli všichni ještě malincí, skoro všechno nám bylo jedno. Na školu, na kterou jsem chodila, k nám v druhé třídě přestoupila krásná, ale podle mého názoru ne moc chytrá holka jménem Klára.

Byla tak krásná, že po ní kluci hned vyjížděli. Udělali by pro ni cokoli. Byli jsme malá třída, ve které jsme byly jen čtyři holky – Klára, Romana, já a moje dobrá kamarádka Bára. Romana se stala nejlepší kamarádkou Kláry. Z Kláry se ale postupně stávala namyšlená holka. Zvykla si, že ji všichni poslouchají. Já jsem ale od mala paličatá. Vzala jsem si proto do hlavy, že mi nikdo nebude poroučet a tak jsem řekla, že Kláru nebudu poslouchat. Tehdy mě začala nesnášet. Klára navedla celou třídu, aby se se mnou nebavili. Protože Kláru poslouchali, následovali ji jako bez rozumu. Byla jsem ve třídě sama – až na mou kamarádku Báru. Ta ale hned ten další rok odešla na Gymnázium, protože byla velmi chytrá.

A tak jsem ve třídě zůstala sama jako kůl v plotě! Všichni byli proti mně. Byl to hrozný pocit. Klára často nabádala kluky ze třídy, aby mi kradli věci a aby mi vyhazovali svačinu. Každý den jsem se po příchodu domů topila v slzách, ale před rodiči jsem nic nedávala znát. Nechtěla jsem, aby to nějak řešili. Často, když jsem chodila ze školy, do mě kluci dokonce schválně strkali a ze srandy mě házeli na zeď. A tím mi párkrát vyrazili dech! Nesnášela jsem je!

Později jsem začala být hodně nemocná. Bývala jsem skoro pořád v nemocnici, takže jsme moc do školy nechodila. Myslela jsem si, že mi Klára nemůže nic provádět. Ale ona vždy něco vymyslela. Začala o mě roznášet hnusné pomluvy. A já jsem s tím nemohla nic dělat. Mně totiž nikdo nevěřil.

V šesté třídě k nám přestoupilo pár nových lidí – dva kluci a Tereza s Luckou. Klára už se v šesté třídě nechovala jako dítě, ale stále mě nesnášela a pomlouvala mě! Tereza s Luckou se se mnou začaly bavit. Když jsem se jim svěřila, že mě Klára nemá ráda, řekly, že zůstanou se mnou a nebudou poslouchat nějakou „namachrovanou­“ holku.

Od téhle doby jsem měla opravdu dobré kamarádky. Ony dvě by pro mě udělaly cokoli. I když je Klára přesvědčovala, že jsem troska a aby se na mě vykašlaly. Přesto to neudělaly. Lucku a Terku mám za to nejvíce ráda a nechci je nikdy ztratit. Prošly jsme si už tolika zkouškami přátelství, které naštěstí nezanechaly ani jedinou jizvu. Našla jsem pravé kamarádky, které mě v ničem nenechají samotnou a já je taky ne! Ony mi obětovaly svou lásku a já jim to vracím, jak jen to jde. A díky těmhle dvěma holkám chci žít a necítím se jak outsider. Jsou pro mě symbolem přátelství, lásky a obětavosti.

Karolína Steinochová
ZŠ T.G.M., Zastávka u Brna