Jak se kope v Nigérii

22.04.2011

Začátkem srpna 2010 jsem díky programu GLEN odjela stáž do Lagosu, sedmnáctimilionové nigerijské metropole. S německou tandem partnerkou Helen jsme tři měsíce pracovaly pro neziskovku Search and Groom, která pracuje s dětmi a mládeží a používá fotbal jako prostředek pro rozvoj.

Fotbal jako lákadlo

O fotbal se v Nigérii zajímá asi opravdu každý a hraje se všude, na hřištích, prašných pláccích, ale i uprostřed ulice. Jako branka poslouží dvě staré pneumatiky nebo kameny a může se začít. Hospůdky zase na vývěsních tabulích inzerují program přenosů z utkání a večer se tam fotbaloví fanoušci usadí na plastové židle před malou televizní obrazovku a s napětím sledují hru svého oblíbeného týmu.

První měsíc jsme ve čtyřech čtvrtích Lagosu připravovaly týdenní prázdninový program pro děti. Kromě naší domovské a celkem bohaté čtvrti Ikeja i v Ajegunle, jednom z největších afrických slumů, kde na malém prostoru žijí přes tři miliony lidí. Přišlo mi zbytečné zařadit do programu fotbal, když jej děti hrají pořád, i bez nás. Ale kolegové mi vysvětlili, že do míče se kopat musí. Jsou to dvě věci, které děti nalákají, aby se prázdninového programu účastnily − fotbal a bílý obličej organizátorů.

Nelítostné souboje a velké vzory

Když děti hrají, dávají do hry vše. Co na tom, že se hraje bez bot a s otrhaným míčem a jedná se jen o jedno z mnoha malých a každodenních pouličních utkání. Nasazení je stejné, jako by se soutěžilo přinejmenším o titul mistrů světa. Každý z malých fotbalistů má svůj vzor, slavného hráče ze svého oblíbeného klubu. Českou republiku děti znají jen díky fotbalu. Když jsem jim prozradila, odkud jsem, ze všech stran se hned ozývalo: „Petr Čech, toho znám, ten hraje za Chelsea!“ To je mezi mladými Nigerijci jeden z nejoblíbenějších fotbalových klubů.

A všichni ti malí kluci a holky, co se na ulici honí za hadrovou mičudou, i ti starší, co pod dohledem trenéra pravidelně trénují na opravdovém hřišti, sní o tom, že jednou třeba budou mít to štěstí a i z nich se stanou slavní fotbalisté a budou hrát za ty nejlepší kluby světa.

Sen o lepším životě

Fotbal pro děti a mladé lidi představuje cestu za lepším životem, cestu do světa bohatství, lesku a slávy. Ale jen málokdy se taková touha stane skutečností. Když jsme přišly na fotbalové hřiště, s nadějí se na nás obracely oči všech hráčů. Doufali, že přicházíme z nějakého klubu, pro který hledáme nové talenty. Zklamání, že tomu tak není, bylo vidět na všech.

Není se čemu divit, život v Lagosu není jednoduchý. Je to místo, kde vedle sebe žijí lidé pohádkově bohatí, ale i neuvěřitelně chudí. Děti chodí do školy podle toho, zda na ni rodiče mají peníze. Pokud peníze nejsou, rok, dva nebo i déle čekají, až se potřebný obnos našetří a budou se moci do školy vrátit. Motivace k dokončení studia je malá. V zemi je obrovská nezaměstnanost a i vzdělaní lidé těžce shánějí práci. Často jim nezbývá jiná možnost než se živit jako pouliční prodavači. Chodí v dopravní zácpě prostředkem dálnice a nabízejí řidičům vodu, noviny, ale i boty, trika nebo hodinky – cokoliv, co se prodá.

Search and Groom pracuje s nadějnými fotbalisty z ulice. Umožňuje jim trénovat a účastnit se dalších aktivit. Fotbal pomáhá rozvíjet vytrvalost a disciplínu a snahu něco ve svém životě změnit. Hráči se naučí, že pokud chtějí v životě něčeho dosáhnout, musí na sobě tvrdě pracovat. Ti nejlepší se již několikrát účastnili mezinárodních turnajů „Football for Hope“ a „Homeless Worldcup“, a podívali se tak do Itálie, Austrálie nebo do Jihoafrické republiky.

Holky fotbalistky

Protože programy Search and Groom pracují převážně s kluky, vytvořily jsme s Helen, která je fotbalistka a profesionální trenérka, program určený ženám a dívkám. Náš dívčí fotbalový tým jsme pojmenovaly „Fempower − kick your boundaries away“ (Dívčí síla – odkopni hranice). Chtěli jsme holkám umožnit, aby měly kde trénovat a nabídnout jim podporu při vzdělávání a hledání práce.

Členky týmu pocházejí z nejrůznějších částí Lagosu a na tréninky v sedm ráno musejí brzy vstávat. Pro mnohé je navíc velmi těžké sehnat peníze na autobus, aby mohly vůbec přijet. Když jsem s nimi dělala úvodní pohovory, ptala jsem se, čím chtějí být a čeho chtějí v životě dosáhnout. Skoro všechny odpovědi byly stejné − holky prostě chtějí být profesionálními fotbalistkami. Nebylo snadné jim vysvětlit, že fotbalová kariéra je sice krásný sen, který, i kdyby se jim povedlo jej splnit, může velmi náhle skončit třeba kvůli úrazu, a tak by se kromě fotbalu mohly zkusit více věnovat i práci nebo studiu. Lagos − fascinující velkoměsto

Přestože mi zpočátku Lagos připadal rozlehlý, chaotický a nepřehledný, po čase jsem si na to obrovské město zvykla a musela uznat, že má i určité kouzlo. Nejvíc se mi líbí ta nekonečná různorodost. Lagos leží na nigerijském pobřeží a centrum města se rozkládá na ostrůvcích, které jsou s pevninou spojeny nejdelším mostem v Africe. Nachází se zde také jeden z nejrušnějších afrických přístavů. Je zajímavé pozorovat z pláže lodě, které stojí v dlouhé frontě a čekají, až budou moci vyložit nebo naložit svůj náklad.

Prolínání chudoby a bohatství je vidět na každém kroku. Jedna strana zálivu je lemována chatrčemi z vlnitého plechu, igelitu a krabic a horami odpadů a za vodou jsou vidět luxusní hotely a vily. Před nákupními centry, kde nechybí drahé obchody a multikina, postávají pouliční prodavači, kteří se snaží vydělat si prodejem jednoduchého jídla na živobytí.

V Lagosu se mi líbilo také proto, že je to úžasně živé město plné pohybu, zvuků a vůní. Když jsem se procházela ulicemi, neustále se kolem mě ozývalo troubení aut a uskakovala jsem projíždějícím motorkám. Ze žlutých minibusů se vyklánějí naháněči a vyvolávají hlasitě jméno cílové stanice. Ze stánků je slyšet hudba a z restaurací se linou vůně místních specialit.

Ženy přenášejí všechen náklad na hlavě. Ráno je vidět v ulici prodavačky chleba, jak nesou na hlavě těžkou mísu s pečivem a na zádech mají v šátku přivázané miminko. Paní pod slunečníkem na rohu prodává telefonní karty a nabíjí telefony. Opraváři na konci ulice se potřebují podívat pod auto, tak jej jednoduše převrátí na bok. Jen je důležité podložit jej pneumatikami, aby se autu neodřela dvířka.

Křížem krážem Nigérií

Týden volna jsme s Helen chtěly co nejlépe využít. I když nás od toho hodně lidí odrazovalo, rozhodly jsme se procestovat Nigérii. Jako průvodce s námi jel jeden z fotbalistů, John. Bydlely jsme na cestách u jeho příbuzných, a ochutnaly jsme tak tradiční domácí jídlo a nakoukly trochu do jejich každodenního rodinného života. Obdivovaly jsme uměle postavené hlavní město Abuja a ohromné vodopády Gurara Falls. Užívaly jsme si procházky ve skalách kolem města Jos a atmosféru úzkých uliček města Kano, které leží až na samém severu země.

Z okénka autobusu jsme si prohlédly, jak deštné pralesy postupně přechází v horské vesničky, ty pak v travnaté savany a vyprahlé polopouště. Nigérie je země bohatá na přírodní i kulturní skvosty a my jsme si z nich prohlédly jen nepatrný zlomek.

Ráda bych se do Nigérie vrátila. Chtěla bych pokračovat v práci na našem projektu dívčího fotbalového týmu a taky navštívila další krásná místa, o kterých jsem zatím jen slyšela. Lákají mě národní parky, vysoká pohoří a písečné pobřeží s bohatou historií. Chci se vrátit do té Nigérie, o které se v novinách nedočteme. Známe jen Nigérii, kde korupce je běžná, kriminalita vysoká a těžba ropy je základem ekonomiky. Já se chci vrátit do té rozmanité Nigérie, kterou jsem měla možnost poznat, a za jejími přátelskými obyvateli.

Lenka Schrpferová
Účastnice programu GLEN 2010 v Nigérii
Navštivte autorčin blog: www.lendin.webgarden.cz