Zhroutil se mi svět

27.06.2012

„Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky“ je citát, který vyslovil filosof Herakleites. Je to vyjádření toho, že vše se neustále proměňuje a že voda v řece mezi prvním a druhým vstupem je již dávno jiná. Takové proměny zažíváme v malém měřítku každý den – každou chvíli něco končí a něco začíná. Výrazněji to však člověk pocítí při ztrátě svého milovaného člověka, kdy se mu zhroutí svět a vypadá to, že nic nového už začít nemůže. Takovou velkou ztrátou může být rozchod nebo úmrtí blízkého.

Osamělost

Už velmi malé dítě (poprvé přibližně v 9 měsících) si uvědomuje osamělost a prožívá intenzivní úzkost, a to v situaci při odloučení od matky, třeba i jen na krátkou dobu. Projevem těchto pocitů bývá pláč, jako forma volání o pomoc. Úzkosti děti prožívají také v době, kdy musí být hospitalizovány v nemocnici a z nějakého důvodu tam s nimi nemohou rodiče být (dříve jejich přítomnost nebyla možná vůbec). Úzkostné stavy mívají různou intenzitu a při dlouhodobém trvání mohou vést až k rozvoji deprese.

Při trvalé ztrátě jako je rozchod nebo úmrtí jsou úzkostné pocity nejsilnější, projevy jsou závislé na věku dítěte. Čím je dítě menší, tím snadněji přijme náhradu za milovaného člověka a je velmi dobře, když se někdo takový v rodině najde. Například v případě úmrtí maminky je otec vystaven najednou nárokům splnit nejen otcovskou, ale i mateřskou roli.

Rada: Nebuď sám!

Je přirozené, že při ztrátě někoho milovaného chce být člověk sám a vyhýbá se kontaktu s druhými lidmi. Je dobré vyhovět této potřebě jen do jisté míry a zároveň je také vhodné vztahy s ostatními lidmi udržet. Pomáhá, když dítě může mluvit s dalšími blízkými lidmi (např. babička nebo sourozenec) a sdílet s nimi také svůj smutek. Určitě není vhodné vyhýbat se mluvení o milované osobě (může to být například formou vzpomínek při prohlížení fotografií ze společných zážitků).

Výčitky a vina

Děti předškolního věku prožívají smrt blízkého také. Neznamená to však, že v tomto věku již smrti rozumějí. Nechápou totiž trvalost a nezvratnost smrti a znamená to pro ně spíše odchod a nepřítomnost zemřelé osoby. Bylo však vypozorováno, že si děti v tomto věku někdy dávají výčitky a vlastní vinu „…asi jsem babičku moc zlobila, a proto umřela…“ nebo také: „… přál jsem si, aby děda umřel a on umřel“. Dítě, které si přeje, aby někdo zemřel, si vlastně přeje, aby takový člověk na chvíli odešel. Dítě by určitě nemělo být za takové přání trestáno.

Lépe formulují své „ošklivé pocity“, jak o nich často mluví, děti od šesti do osmi let věku. Trápí je stejné výčitky a vina jako mladší skupinu, jen již lépe komunikují, a tedy přirozeně potřebují s dospělými více mluvit.

Rada: Rozhovor

Dospělý by měl dítě uklidnit, že např.: „…babička zemřela, protože byla již stará, a ty za její smrt v žádném případě nemůžeš“. Dítě by mělo být vyslechnuto a opakovaně ujištěno, že není chyba v něm.

Je to tak navždy

Většina odborníků se shoduje v názoru, že teprve přibližně v 10 letech je dítě schopno opravdu chápat smrt rozumově. Podobně chápe smrt i dospělý člověk. Tímto věkem a následným dospíváním začíná velice komplikované období. Jedná se o období hledání vlastní identity, ve kterém konfrontace se smrtí blízkého člověka bez dostatečné podpory může vést od problémů ve škole (zhoršená soustředěnost, paměti a tím i známek) až k závažnějším psychickým potížím (např. deprese, fobie, sebevražedné myšlenky).

Méně vyhrocenou situací, ale vlastně podobně prožívanou, je ztráta milovaného člověka v podobě rozchodu. První partnerské vztahy bývají často provázeny bolestnými zklamáními a vedou k zásadním úvahám o smyslu života.

Rada: Neupínat se jen na jednoho člověka

Je dobré, když dítě nebo mladý člověk má více zájmů, a není tak závislý pouze na jednom člověku. Je dobře mít také jiné kamarády a zájmy, kterým se věnuje, a v případě nezdaru, se na tyto své jiné jistoty může obrátit. Přílišná závislost partnerství dlouhodobě neprospívá, spíše naopak.

PhDr. Dana Hajná

Nenajdeš-li pomoc ve svém blízkém okolí, vyhledej pomoc odborníka:
Linka bezpečí – tel. 116 111
Dětské krizové centrum – tel. 241 484 149


téma čísla
Konec - Nový začátek
Rozhovor: Jan Musil V mžiku oka na ulici
Konec - Nový začátek