Člověk versus člověk

V tomto článku se budu zabývat konflikty sice mezi lidmi, ale v trochu větším měřítku. Zaměřím se na konflikty válečné. Ty pronásledují člověka od dob, co spatřil světlo světa, a nedají mu nikdy spát. Již v pravěku se vedly různé sebemenší bojůvky o kořist. Tehdy však měly podle mě ještě smysl, protože na nich záviselo přežití celého společenství.

Postupem doby se fenomén vedení války začal velmi rozvíjet, a člověk si tak zadělal na pořádný průšvih. Už se nedobývala území pouze kvůli obživě, ale svoji roli začala čím dál více hrát lidská chamtivost a snaha mít co možno největší majetek. Zvířata se už nelovila jen pro vlastní přežití, ale lidé je začali nahánět také kvůli zábavě. Netrvalo dlouho a člověk se pustil do vymýšlení, jak by mohl na soupeře vyzrát, a vyhrát tak bitvu nečestným způsobem. Vymýšlel všelijaká zařízení, která mu měla splnit jeho sen o vítězství. Začala tedy výroba důmyslných zbraní a jiných pomůcek. Získávali tak jistou nadvládu nad těmi druhými, kteří se stále spoléhali na staré náčiní a byli závislí na koních apod.

Po skončení 1. a 2. světové války se zdálo, že s konflikty bude alespoň na chvíli pokoj. Dlouho to však nevydrželo a začaly další spory, tentokrát o ropu a nerostné bohatství. Začalo pustošení cizích zemí kvůli surovinám zlepšujícím životní styl a opět se na prvním místě, dle mého názoru, jednalo o materiální blaho. Málokdo hleděl na to, jak bude příroda po tomto zásahu vypadat, hlavní bylo, co z toho bude mít vítěz.

Nesmím opomenout ani zbraně hromadného ničení, mezi které patří třeba atomová bomba, vynález, který dokáže zahubit vše živé. Přestože ji svět nepotřebuje, jsou tu tací, kteří po ní touží. A ještě hůře. Snaží se atomovku využít k zastrašování ostatních.

Podle mě je jasné, jak to s námi dopadne. Člověk se zničí sám, neboť ho stále táhne touha vše hromadit a nehledět na druhé. Naštěstí se začínají objevovat různé organizace, jejichž cílem je co možná nejefektivněji zamezit konfliktům vzniklým podle mého vlastně kvůli ničemu a také upozornit ostatní lidi na to, že naše zacházení s přírodou samotnou není jen tak a nikdy nevíme, kdy nám to ona sama vrátí.

Doufejme ale v lepší zítřek a že člověk přestane vést zbytečné války a začne si vážit jak ostatních lidí, tak přírody, bez které by tu nebyl. Snad jste se nad tím také zamysleli a vzali si z toho něco pro sebe, neboť se jedná o téma, které nepočká.

Josef Vilda
Gymnázium Tanvald