Jak se správně hádat aneb řešení konfliktů

Většina lidí si přeje, aby žádné konflikty a hádky nebyly a všichni si vzájemně rozuměli. To však není možné, hádky patří k životu a patří i k dobrým vztahům. Záleží ovšem na tom, co z konfliktu uděláme a jak s ním budeme zacházet. Konflikt totiž může obohatit naše zkušenosti, můžeme se díky němu posílit a něco nového poznat. Naopak je určitě škoda, pokud špatně vyřešená hádka zkazí jinak hezký vztah. Podmínkou úspěšného řešení konfliktu je to, že se obě strany snaží problém vyřešit a dávají tak najevo, že jim na sobě záleží. Metodu správného hádání lze využít v různých vztazích v rodině nebo v partnerství či kamarádství.

Konflikt je definován jako střet dvou nebo více neslučitelných názorů či nesmiřitelných stran, které se nemohou nebo nechtějí dohodnout. Dochází ke střetu vzájemně se vylučujících zájmů, potřeb, citů, snah a hodnot.
Existují různé druhy konfliktů. Konflikt může být vnitřní („nemohu se rozhodnout, kterého partnera opustit a se kterým zůstat“) nebo vnější (např. konflikt mezi učitelem a žákem). Konflikty také propukají mezi národy a lidmi odlišného náboženského přesvědčení. Konflikt bývá doprovázen nejistotou, nervozitou, strachem a může také vést k agresi.

Pravidla správné hádky:

1. Udělejte si na hádku čas

Oznamte protistraně, že se chcete hádat a domluvte se, kdy k tomu bude vhodný čas. Např. „Dnes o přestávce bych s Tebou chtěla mluvit o tom, co se stalo včera odpoledne.“ Vyhněte se hádkám v nevhodných situacích, jako je například cesta v dopravním prostředku. Rozhodně by také mělo být tabu řešení velkých konfliktů v přítomnosti dětí.

2. Mluvte o svých pocitech

Mluvte o svých pocitech v první osobě (tedy ve formě „já“). Říkejte, co vám vadí a jak se při tom cítíte. Např. „Když nepřijdeš v domluvený čas, mám strach a zlobím se.“

3. Pojmenujte změnu

Ujasněte si, co by se mělo změnit a pojmenujte to. Např. „Přál bych si, aby ses mi nesmál, když se mi ve škole něco nepovede.“

4. Neurážejte druhého

Platí, že se při hádce nemají používat slova a činy, kterými bychom druhému cíleně ublížili. Patří mezi ně například připomínání neúspěchu v minulosti, nadávky nebo dokonce fyzické ubližování. Do správné hádky nepatří výčitky ani vyhrožování.

5. Nebojte se uznat také vlastní chyby

Zkuste přemýšlet o tom, jak jste se na vzniklém konfliktu podíleli i Vy. Chybám se nelze vyhnout, ale není dobré vůči nim být lhostejný. Např. „Vím, že také nejsem dokonalý a ne vždy Ti jako kamarád pomůžu.“

6. Naslouchejte

Mluvte o sobě a svých pocitech, druhého vyslechněte. Hádka by měla být především dialogem, nejde o to utlouci druhého záplavou slov.

7. Usmíření a ocenění

Cílem hádky není to, aby někdo zvítězil a druhý prohrál. Na konci správné hádky by mělo dojít k uvolnění a usmíření. Obě strany si vyjasnily, jakou chtějí změnu a co pro to kdo může udělat. Pokud možno také na druhém člověku něco oceníme. Např. „Včera jsem se na Tebe zlobila, že jsi mi neukázal žákovskou knížku, ale teď jsi mi to vysvětlil. Jsem ráda, že jsi sebral odvahu mi to říci popravdě.“

Pokud však nejsou vhodné podmínky pro správnou hádku, nelze tato zmíněná pravidla uplatnit. Stává se tak v situacích, kdy jeden nebo oba partneři nejsou schopni taková pravidla dodržovat. Může jít například o hádku pod vlivem alkoholu nebo prosté vybití vzteku bez ohledu na to, zda má druhý člověk se vzniklou situací něco společného. Zde pak záleží na konkrétní situaci a konkrétním člověku, zda zvolí reakci „únikovou“ nebo „útočnou“. Únik znamená na vzniklý konflikt nereagovat a snažit se co nejdříve odejít z místa a v případě změny podmínek počkat na vhodný čas, kdy lze konflikt vyřešit v klidu. Útočnou reakci lze doporučit v případě přímého útoku z druhé strany. Pokud dojde k přímému napadení, a jde například o projev šikany, je vhodné reagovat protiútokem a nenechat druhou stranu stupňovat násilí.

PhDr. Dana Hajná