Víc než jen kamarádky

Byly jsme víc než nejlepší kamarádky. Měly jsme k sobě vztah spíše jako sestry. Nemohly jsme být jedna bez druhé. Když jsme něco dělaly, tak jedině spolu…

Strašně rády jsme společně trávily víkendy. Spaly jsme jedna u druhé, někdy i s více kamarádkami naráz a dělaly jsme různé kravinky. Někdy jsme dokonce jezdily společně i ke svým babičkám a trávily víkendy tam.

Až jednoho dne se to stalo. Jako bychom jedna druhou neznaly, začaly jsme se hádat, nevěřit si. Anička začala trávit více času s jinými lidmi. Dala se do party s kluky a to z mého pohledu nebylo moc dobře. Jeden kouřil, druhý pil a ti další dokonce kouřili trávu. Začala s nimi chodit na diskotéky, i když to v jejím věku nebylo vhodné.

Od té doby jsme se stále potkávaly den co den, ale už jen na ulici, a bylo to horší a horší. Ani „ahoj“ jsme si neřekly. Někdy jsme se dokonce na sebe ani nepodívaly. Bylo to strašné.

Pak začala být Anička jako oni, začala kouřit a chovat se nevhodně. Nadávala, s každým se hádala a postupně ztrácela své kamarády, se kterými prožila to nejkrásnější, co jí kamarádství může dát. Přestali se s ní bavit kvůli tomu, jak se chovala. Ona jim to, že se s ní nebaví, začala dávat za vinu, ale neuvědomovala si, proč tomu tak je. Dnes už ale spolu zase komunikujeme, jedna druhou máme opět rády a já doufám, že to bude mezi námi znovu dobré. Dokonce i Anička už uznala, že se chovala špatně, hloupě a že ztratila zbytečně spoustu dobrých lidí, které má ráda.

*Nikola Nováková
ZŠ Národní, Prachatice *