Poradna: S mámou nebo s tátou?
17.09.2010Žádné dítě si nevybírá rodinu, do které se narodí. Je tak pro něj naprosto přirozená partnerská dvojice rodičů. Pro dítě je tedy naprosto samozřejmé, že mu „patří“ oba – matka i otec. Na základě dlouhodobé neshody mezi rodiči, se může stát, že se rodiče nakonec rozhodnou rozvést. Pokud bylo dítě přirozeně navyklé na to, že žilo s oběma rodiči, je pro něj nyní nepochopitelné, že zůstane pouze s jedním a druhého bude vídat jen občas.
Dítě v rozvodové situaci
Na zprávu o rozvodu rodičů, kdy dítě ztrácí kontakt s odstěhovaným rodičem, mohou děti reagovat podobným způsobem jako na úmrtí blízké osoby nebo jiné trauma.
V první fázi se zapojují obranné mechanismy, které zmírňují pocity jako je bolest a strach. Dítě například nemůže uvěřit, že je to pravda. Předstírá, že na tom nezáleží („stejně by se rozvedli, stejně se hádali“), nebo obviňuje rodiče („kdyby za něco stál, tak by zůstal“), někdy obviňuje samo sebe („kdybych tolik nezlobil, tak by maminka neodešla“), má strach („když odešel táta, tak může odejít i máma“). Vždy ale děti chovají naděje, že se rodiče k sobě vrátí, že se nějakým způsobem usmíří a rodina bude opět úplná.
Ve druhé fázi mohou děti pociťovat velkou zlost. Je to přirozená reakce na někoho nebo něco, co dítěti působí bolest. Pokud dětem není umožněno zlost vyjádřit, tak ji v dané chvíli potlačí. Objeví se ale v podobě různých psychických poruch (úzkost, poruchy spánku, pomočování, agresivní chování).
Ve třetí fázi se s novou situací vyrovnávají, hledají nové jistoty a zvykají si na nové uspořádání. Neznamená to, že s rozvodem souhlasí a že se vzdávají myšlenky na možné obnovení soužití rodičů. Otevírá se jim však předtím beznadějný výhled do budoucnosti. K vyrovnání významně napomáhá, pokud je dítě předem připraveno na to, co jej čeká a jak to bude dál s ním a s rodiči. Zároveň mu pomáhá, když má svůj pravidelný řád.
Jak to dopadne?
Tradičně zůstávají děti v péči matky. Děje se tak z toho důvodu, že matka obvykle s dětmi doposud trávila více času a věnovala se jejich výchově. Matka zaujímá jako rodič dominantnější roli. Děti jsou soudem svěřeny do péče otce pouze v případě, že se o ně matka není schopna postarat (např. v případě alkoholismu nebo psychické nemoci) nebo pokud se rodiče na přidělení dětí do péče otce dohodnou (matka má např. náročné zaměstnání). Do výchovy otců jsou děti svěřovány pouze v pěti procentech případů. Otcové si sice o svěření dítěte do péče žádají častěji, ale mnohdy neuspějí. V takové situaci se někteří muži mohou cítit diskriminováni.
Rodiče se ale také mohou dohodnout na tzv. střídavé péči, kdy má dítě vlastně dva domovy, kde rovnoměrně pobývá. V každém případě je vhodné, aby se na další péči rodiče dohodli a nezatěžovali děti tím, že se mají rozhodnout, ke komu půjdou („…koho máš radši?“). Rodiče přeci znají své děti nejlépe a měli by být schopni jako dospělí posoudit, co bude pro jejich děti nejlepší. Je třeba vzít v úvahu vztah k jednotlivým rodičům, vztah k sourozencům, věk dítěte, vzdálenost bydliště od školy, nové bytové uspořádání apod.
Pokud dostane dítě do péče matka, tráví obvykle otec s dítětem méně času a může si tak s ním ve vyměřeném čase více hrát. Matka potom naopak zajišťuje všední dny, musí s dítětem dělat úkoly atd. U tatínka je tak v očích dítěte režim volnější a může se stát, že začne matku vydírat, aby také vše dovolila. Zde je na místě dítěti vysvětlit, že to chodí u tatínka jinak, právě protože je jejich společný čas krátký, a tak tatínek nemusí být tak důsledný. Dítě nesmí být nikdy prostředníkem konfliktů mezi otcem a matkou.
I po rozvodu jsou pro dítě důležití oba rodiče – každý svým specifickým a nenahraditelným způsobem.
Význam otcovské role
Otec je za normálních okolností již od kojeneckého věku přirozeným modelem mužské životní role. Chlapci, pokud mají s otcem pěkný citový vztah, se ho snaží napodobovat a je pro ně vzorem. Obzvlášť ve školním věku je otec ten, kdo v dětech podporuje sportovní aktivity, rukodělné práce a uvedení do světa přírody a techniky. Pro dívky je pak otec, kterého si váží, vzorem budoucího životního partnera.
Za špatně pojatou otcovskou roli lze považovat chování despotické (často spojené s užíváním alkoholu), pro které je charakteristická nadmíra trestání a představa, že se děti budou podřizovat všem jeho představám. Rovněž nepříliš šťastnou variantou je otec, který žije mimo rodinu, nejčastěji z důvodu pracovního vytížení.
Obzvlášť pro chlapce je důležité udržení vztahu s ním i po rozvodu. Otec je pro chlapce vzorem mužského chování, které matka nemůže nahradit. Dívky si na odchod otce zvykají obvykle rychleji, právě protože zůstávají s matkou, která je zase vzorem pro ně.
Význam mateřské role
Matka je dítěti ochránkyní a první učitelkou. Matka dává chlapcům první základy toho, jak se budou v budoucnosti chovat ke své partnerce. Je-li zde respekt a láska, tak je takový vztah dobrým základem pro budoucí partnerský život. Vůči chlapcům zaujímá matka obvykle ochranný postoj a je pro ni těžké, když ji v dospělosti syn opouští s jinou ženou. Naopak s dcerou má tendenci udržovat vztah více rovnocenně přátelský a matka je pro dceru vzorem ženského chování. Za neúspěšnou lze považovat mateřskou roli, která je příliš přísná a stále upozorňuje na porušování norem a pravidel. Stejně neúspěšná je úzkostná matka, která je bezmocná a sama se chová jako malé dítě, které potřebuje se vším pomoci. V takových případech u ní dítě nenachází potřebné bezpečí a ochranu a někdy se dokonce stává raději samo předčasně vyspělé.
Rady rodičům
Základní pravidla, která by rodiče v rozvodové situaci měli dodržovat jsou:
• Neočerňovat jeden druhého před dítětem. Rodič by neměl o tom druhém mluvit ve zlém. Případné konflikty si mají rodiče vyřešit sami, bez přítomnosti dítěte. Dítě samozřejmě vnímá, co se mezi rodiči děje, ale mělo by být co nejméně přítomno přímým hádkám.
• Rodiče by měli průběžně společně komunikovat o věcech, které se týkají dítěte a zachovávat podobné výchovné postupy.
• Rodiče by měli před dítětem říkat vždy pravdu. Dítě velmi dobře na rodiči pozná, pokud pravdu překrucuje nebo ji neříká celou. Tak, jak si přeje rodič, aby dítě nelhalo, si to stejně přeje i dítě. Pravda většinou vyjde najevo.
• Rodiče by neměli soutěžit o lásku dítěte. Není vhodné kupování drahých dárků proto, aby dítě vědělo, že ho má rodič rád.