Západ a islám – dva světy v konfliktu?
12.01.2011Málokdo z nás si uvědomuje, že Česká republika je ve válečném stavu. Na našem území se sice boje nevedou, chodíme dál do práce, do školy a za zábavou, ale čeští vojáci v Afghánistánu zabíjejí a jsou zabíjeni. Málokdo z nás neviděl v televizi alespoň jeden záběr následku krvavého teroristického útoku, fanatického davu pálícího americké vlajky nebo fousatého muže vyhrožujícího do kamery. Málokdo z nás má čas nebo chuť dozvědět se o těchto znepokojivých obrázcích něco víc, ale většina z nás cítí přinejmenším podvědomý strach z toho cizího a zdánlivě nepřátelského světa, který se nazývá islámský.
O střetu islámského světa (nebo islámské „civilizace“) se světem Západu se začalo mluvit před necelými dvaceti lety. Během té doby toho bylo řečeno mnoho a na mnoha úrovních, od univerzit a prezidentských úřadů, přes média až po hospodský stůl. Mluví se o „válce proti terorismu“, o tom, že ne všichni muslimové jsou teroristé, ale zato všichni teroristé jsou muslimové. Mluví se o tisíciletém souboji křesťanského a islámského světa, o džihádech a křížových výpravách. Mluví se o tom, že islám je náboženství válečné, štvavé a že má krvavé hranice. Mluví se o nenávisti, kterou muslimové chovají k Západu, o nesmyslné nenávisti vůči západní kultuře, západnímu způsobu života, západním hodnotám a západní svobodě. Abychom byli spravedliví, mluví se i o nutnosti hledat pravdu, nezobecňovat, nezjednodušovat něco, co je mnohem složitější a nepřekrucovat fakta. Bohužel ale ty poslední hlasy zapadají ve změti bleskových zpráv, senzačních obrázků a vteřinových reportáží, kterými média plní naše smysly.
Média – popisují a matou zároveň
Začněme od názvosloví. Příklad: „Válka proti teroru“. Jak můžeme vést válku proti stavu mysli? Dá se vést válka proti radosti? Válka proti strachu? Nepomůžeme si ani tím, když místo teroru použijeme slovo „terorismus“. Terorismus je způsob vedení boje, taktika. Neoznačuje žádného konkrétního nepřítele, jehož smrtí nebo zajetím by se dala taková válka vyhrát. Další příklad: „Západ versus islám“. Je „Západ“ definován zeměpisně, kulturně nebo nábožensky? Proč do něj nepatří Rusko, ale Japonsko ano? A jak může být náboženství ve fyzickém střetu s něčím nebo někým jiným?
Teroristou můžu být já i ty
Zastavme se na chvíli u faktů. Je v současnosti každý terorista muslim? Podle statistik FBI bylo na území USA mezi lety 1980 až 2005 spácháno radikálními muslimy pouhých 6 % z celkového počtu teroristických činů. Latinsko-americké teroristické skupiny, radikální ochránci zvířat, bílí rasisté, dokonce i radikální Židé spáchali na území USA více teroristických útoků než muslimové (byť méně vražedných a budících daleko méně pozornosti). Co se týče například sebevražedných útoků ve světě mezi lety 1980 až 2003, dobrá polovina jich byla provedena „sekulárními teroristy“, tedy teroristy, kteří nevyznávají žádné náboženství. Nejvíce sebevražedných útoků z organizovaných skupin si v daném období připsali na účet Tamilští tygři, ozbrojené křesťansko-hinduistické hnutí na Srí Lance.
Ani „Západ“ ani „islám“ nejsou jednotnými skupinami lidí. Muslimové se kupříkladu rozlišují na dva hlavní proudy, Šíity a Sunity, a tyto se dělí na desítky dalších sekt. Muslimové zahrnují téměř všechna etnika a národnosti, od Arabů, Íranců a Indů, přes Číňany a Indonésany až po Evropany, Američany a Afričany. Pouze čtvrtina z nich používá arabštinu jako hlavní jazyk. Západní svět se vyznačuje obdobnou rozrůzněností. Celkově žije na planetě miliarda a půl vyznavačů islámu. Svět by zcela jistě vypadal jinak, pokud by toto náboženství bylo opravdu krvavé a pokud bychom opravdu byli s jeho vyznavači v konfliktu.
Ve skutečnosti nejvíce muslimů zahynulo rukou jiných muslimů a nejvíce obyvatel západního světa zahynulo rukou jiných „Zápaďáků“. V průběhu historie muslimské státy často uzavíraly spojenectví s evropskými státy proti jiným muslimským nebo evropským zemím. Náboženství nebo kultura nehrály roli. Co roli ale hrálo, byla a je politika. Zesílit vlastní vliv na úkor druhého, oslabit příliš silného soupeře, zajistit strategické suroviny, odvézt pozornost vlastní veřejnosti, vyřešit neutěšenou finanční situaci – takové jsou politické cíle, které vedou k mezistátnímu konfliktu a které jsou až dodatečně tvarovány náboženskými, etnickými nebo kulturními rozdíly.
Nic není černobílé
Co se týče konfliktu mezi státy a teroristickými nebo ozbrojenými skupinami, motivací těch druhých není nějaká nevysvětlitelná, předem daná nenávist. Například Američané byli před druhou světovou válkou na Blízkém východě vnímáni velmi pozitivně, jako neutrální stát, který sám musel vybojovat svoji nezávislost na Velké Británii, koloniální velmoci, která po Osmanské říši (1299–1922), ovládla většinu arabských zemí. Teprve s tím, jak narůstal počet amerických přímých a nepřímých zásahů na Blízkém východě, začaly USA představovat pro muslimské radikály úhlavního nepřítele. Příklady takových zásahů jsou: účast ve svržení demokraticky zvolené vlády a její nahrazení diktátorským režimem v Sýrii v roce 1949 a v Íránu v roce 1953; vojenská a ekonomická pomoc izraelskému státu, jehož vznik považují Arabové za nezákonný; podpora Saddáma Husajna v jeho osmileté válce proti Íránu; podpora muslimských bojovníků (dnes teroristů) a jejich boje proti sovětskému vpádu do Afghánistánu; podpora nedemokratických arabských režimů výměnou za dodávky ropy a politickou spolupráci; umístění vojenských základen a vojenských „poradců“ v mnoha arabských zemích navzdory přání veřejnosti.
To, že někdo přísluší k nějaké náboženské nebo kulturní skupině, je pro radikální muslimy až druhořadá věc. Pokud by si USA s Čínou prohodily místa, terčem útoků by se stala Čína, nehledě na to, že je buddhistická/ taoistická nebo že místo Big Maců konzumuje kung pao.
„Islám je řešení“
Současná zahraniční politika Západu vůči muslimským zemím je chycená v bludném kruhu. Vojenské expedice, jichž je Česká republika součástí, ještě více stupňují protizápadní nálady některých muslimských obyvatel a počet teroristů zvyšují, místo aby jej snížily. Heslo muslimských fundamentalistů zní: „islám je řešení“. Západ by se měl zajímat o to, jaké jsou ony problémy, které má islám podle fundamentalistů vyřešit a následně nabídnout jiné řešení. Řešení, které by nestálo proti islámskému náboženství, ale rozhodně by nebylo radikální.
Šádí Shanaáh
Šádí Shanaáh (1982) se narodil v Praze palestinskému otci a české matce. Do první a druhé třídy chodil v uprchlickém táboře v jordánském Irbidu. Studoval mezinárodní vztahy na Richmond American International University v Londýně, na State University of New York, Empire State College (pražská pobočka) a University of Cambridge. Zkušenosti s politickou a diplomatickou prací sbíral při svých stážích v senátu, na ministerstvu zahraničí, během práce pro Evropskou komisi a jako poradce pro evropské a zahraniční záležitosti bývalého ministra školství Ondřeje Lišky.
Slovník pojmů:
Buddhismus – nábožensko-filosofické hnutí založené na myšlenkách Gautama Buddhy, který žil zřejmě v 5. století př. n. l. v severovýchodní Indii. Jedná se o jedno z nejrozšířenějších světových náboženství, které vyznává přibližně 230–500 miliónů lidí.
Džihád – výraz pro náboženský závazek muslimů ochraňovat a rozšiřovat islámu ve vlastním srdci i ve světě. Fundamentalismus – zatvrzelé přesvědčení o vlastní pravdě spojené s netolerancí vůči jiným názorům. Nejčastěji je tento termín užíván ve spojitosti s náboženstvím, kde označuje směry vyžadující doslovný výklad základních knih a jejich dodržování.
Islám – označení pro náboženství typické pro oblast arabského světa. Jedná se o víru v jednoho boha – Alláha, která je založena na učení proroka Muhammada, náboženského a politického vůdce působícího v 7. století. Stoupenec islámu se nazývá muslim. Počet muslimů je 1 až 1,8 miliardy, takže islám představuje hned po křesťanství druhé nejpočetnější náboženství světa. Posvátnou knihou pro muslimy je Korán.
Radikalismus – krajní politické či náboženské smýšlení. Politický nebo náboženský radikál je příznivec jakéhokoli jednání, i násilného, které by vedlo k dosažení jeho cílů.
Sekta – pojem, jímž většinová společnost označuje menšinovou náboženskou skupinu.
Taoismus – čínské lidové náboženství a filosofická škola, která se vyvinula kolem 5. století před naším letopočtem. Tao znamená doslova „cesta“.