Josef Klír: Vztah s přítelem netajím, ani ho nikomu nevnucuji

07.04.2010

Dlouhodobě a intenzívně spolupracuje s Terezou Černochovou, pro kterou naposled vytvořil kostýmy na její turné 2009 a večerní toaletu na Českého slavíka 2009. Od roku 1999 má ateliér na Malé straně v Praze. V té době také vzniká značka Josef Klír definitely in! a JKJ označující džínové módy a doplňků. Vedle toho v následujících letech navrhuje vlastní řadu porcelánu a dámských a pánských hodinek PRIM. V letošním roce přichází na trh s novou kolekcí dioptrických a slunečních brýlí. Josef Klír žije v Praze se svým přítelem Wladkem a černým labradorem Borisem.

Jak jste došel k rozhodnutí věnovat se právě módě? Patřil jste ve škole k premiantům?
Důležitým podnětem byla určitě moje sestra, která si hodně šila. Na školu jsem se dostal díky mamince. Ta libereckou školu objevila a zažádala o změnu směrných čísel, která tehdy určovala, kdo a kam může jít studovat. Vždy jsem byl průměrný žák, ale již na škole jsem slavil první úspěchy s modely, které jsem vytvořil.

Během studií jste začal spolupracovat s některými významnými osobnostmi, například s Evou Herzigovou. Jak se středoškolský student k takovým kontaktům dostane?
S Evou Herzigovou jsem se seznámil na soutěži Mladý módní tvůrce, kde byla Eva „řadovou“ modelkou, která chodila své první přehlídky. Až poté absolvovala konkurz do pařížské modelové agentury. Právě po vítězství v této soutěži jsem byl osloven produkční jednoho televizního pořadu, abych oblékl Ivetu Bartošovou. Tak začala naše dlouholetá spolupráce.

Jakou chvíli považujete za největší předěl ve své tvorbě a proč?
Určitě to bylo vítězství v soutěži Mladý módní tvůrce, což bylo první velké nakopnutí pro pokračování v další tvorbě.

Kdy jste si uvědomil svou odlišnou sexuální orientaci? Jak jste se s ní vyrovnával?
Svou homosexualitu jsem si na dnešní dobu přiznal dost pozdě. Bylo mi 21 let a tehdy jsem zažil i první sexuální zkušenost s mužem. Uvědomoval jsem si to ale mnohem dřív. Přestal jsem s tím vnitřně bojovat a začal žít podle svých představ, až když jsem to přiznal nejbližším lidem.

Změnila společnost za posledních dvacet let svůj přístup k homosexuálům?
Určitě. Ve finále ale záleží na každém jednotlivci, jak se prezentuje a jak s lidmi vychází. Moje osobní motto zní: „Sousedy na chodbě zdravím, ale co kdo v ložnici dělá, je jeho osobní věc.“

Máte osobní zkušenost s útokem nebo projevy nesnášenlivosti v souvislosti s vaší orientací?
Nemyslím, že bych se někdy s něčím takovým setkal přímo. Ale co si kdo říká za mými zády, netuším a ani se tím nezatěžuji.

Jak dlouho žijete se svým přítelem? Prezentujete svůj vztah i na veřejnosti, nebo si spíše soukromí chráníte?
S přítelem to budou dva roky. Svůj vztah netajíme, ale ani nikomu nevnucujeme.

Je nálepka homosexuál v umělecké profesi výhodou, či nikoli?
V jakékoli branži je nejdůležitější výsledek práce a je jedno, jestli ho dosáhl homosexuál, nebo někdo jiný. Úspěšní homosexuálové nejsou jen v umělecké branži.

Jaké výhody podle vás skýtá registrované partnerství?
Není to o výhodách, ale základních lidských potřebách. Registrované partnerství dává všem homosexuálům stejná práva jako svatba u heterosexuálních párů.

Co považujete za svůj největší úspěch? Jaké mety byste ještě rád dosáhnul?
Pořád mám nové mety, které mě nakopávají a pohánějí kupředu. Bez vytyčených cílů to nejde. Každý zdolaný považuji za úspěch. Teď je to již osmý kalendář, který nese název „VIP from fairy tales“ by Josef Klír a jenž byl pokřtěn koncem ledna ve Studiu Wella.

Čeho si na člověku nejvíce vážíte?
Lidskosti…

autor: Redakce
foto: Petr „Krupík“ Krupička


téma čísla
Konec - Nový začátek
Rozhovor: Jan Musil V mžiku oka na ulici
Konec - Nový začátek