Recenze: Stalker - Call of Pripyat

14.04.2010 Téměř po třech letech od vydání veleúspěšného díla Stalker: Shadow of Chernobyl (SoCh) z rukou vývojářů GSC Game World a po rozporuplném prologu Clear Sky (CS) vydaného před rokem se stejnojmenní vývojáři rozhodli ke znovuoživení jejich slávy. Pojďme se podívat, jak se jim to povedlo.

Hra se zaměřuje na události po prvním díle opět v černobylském zhyzděném okolí. Tentokrát se nevžijete ani do jednoho z hrdinů předešlých dílů, ale do armádního majora Děgtarjeva, jehož posláním je zjistit informace týkající se nezvěstných vojenských vrtulníků. Cestu k těmto informacím si musíte doslova probít. Všude na vás číhají nepřátelští Stalkeři (obyvatelé Zóny), mutanti a vražedné anomálie. Aby se vaše putování ještě ztížilo, programátoři pro vás připravili dva druhy nových silných mutantů (chiméra a trpaslík). Proto si musíte pořídit nějakou kvalitní vestu, obyčejnými bundami počínaje a exoskeletony konče. Vybírejte však s rozvahou, místní ceník vám pokaždé nedovolí vybrat si podruhé. Ale i tím nejlepším exoskeletonem se prodrápou jak pařáty zvířat, tak i kulky vystřelené z nepřátelských zbraní.

Proto je nejlepší obranou útok, což nedoporučuji bez pořádného kvéru. Hurá k obchodníkovi, kde se to zbraněmi jenom hemží. Od obyčejných pistolek přes brokovnice a samopaly po útočné zbraně, ostřelovací pušky, granátomety, ba i kulomety. Ty musíte naládovat střelivem, které se vybírá podle ráže, jakou vaše zbraň disponuje. Na větší zvěř nebo obrněnější vojáky se však musíte vytasit s průraznou municí, která není vždy zrovna levná.

Ani po všech těchto věcech se vám nedaří nikoho skolit a sami neustále musíte používat lékárničky nebo léky. Žádný strach. Od toho jsou zde technici, kteří kromě oprav mohou vaše vybavení „dotunit“ (pancéřové pláty, kyslíková bomba, dávkovač stimulantů, zvýšení dostřelu, přesnosti…). Ne každý si však tyto drahé úpravy může dovolit. Hotovo. Nabít, zajistit, obléci neprůstřelnou vestu, nasadit masku s filtrem a můžeme vyrazit do krutého světa Zóny. Jelikož nám došly finance, pojďme splnit nějaký ten vedlejší úkol, ty se nachází různě po všech třech od základu vymodelovaných lokacích – Zaton, Jupiter, město Pripyat. Jednou můžete s kamarádem vyřídit olověnou exekuci partě individuí, jindy zaplatíte dluh banditům, přinesete vzácný artefakt, najdete tajné dokumenty nebo zrádce. Někdy se stává, že vedlejší questy vytváří skvělé mini příběhy. Na této části si vývojáři dali hodně záležet, a také se jim to povedlo. Pár rublů si můžete vydělat tím, že najdete nějaký artefakt, který si buď přivlastníte a získáte všechny jeho klady a zápory, nebo jej za nemalý peníz prodáte obchodníkům. Trasa k nim je ale poseta zabijáckými anomáliemi, navíc k objevení přesné polohy a vůbec odhalení cennosti potřebujete detektor. Od začátku se řídíte pouze intenzitou pípání (princip přihořívá, přihořívá, hoří). Lepší stroje dokážou odhalit směr, kde se artefakt nalézá, a ty úplně nejlepší kousky dokáží zjistit jeho přesnou polohu. Tahounem hratelnosti stínů Černobylu je tajemná, až hororová atmosféra. U volání Pripyatě tomu není jinak. Při procházení mrtvé továrny Jupiter nikdy nevíte, z jakého koutu na vás co vyskočí (úplně nejlépe na tom byly laboratoře). Celkově atmosféra a realita krajiny působí dokonale. Spolu s kvalitním soundtrackem máte pocit úzkosti a samoty v liduprázdném světě.

Většina herních magazínů dává za mínus CoP jeho zastaralou grafiku. Pravda, mohla se trochu zlepšit, ale působí pravým postapokalyptickým dojmem. Oproti předchůdcům se suprově zlepšila kompatibilita softwaru (ani jeden pád za dobu hraní – neuvěřitelné). I engine X-Ray se každým dílem blíží více a více k realitě (ráno Stalkeři vychází na lov, večer se vracejí a prodávají kořist apod.). Bugy se najdou, ale nikdy se nejedná o nedokončení úkolu, max. zaseknutí vojáka (pouze zombie) mezi větvemi stromu, ale to se stane tak jednou po deseti hodinách hraní. Mise v týmu patří k těm povedenějším, ale AI spolubojovníků je otřesné – vystrkávají vás z krytu, naráží do vás aj. To považuji za větší zápor.

Dále se mi nelíbí počáteční jednoduchost hry – již na začátku dostanete neprůstřelnou vestu a samopal (ztráta nutnosti přežít). Na druhou stranu to nabývá logičnosti: přece major SBU nepůjde do Zóny jenom v košili a s Makarovem. Sečteno, podtrženo: herní titul, který určitě stojí za zveřejnění, nejde o převrat technologií, ale o zábavnost a gameplay na té nejvyšší úrovni. Ne každému přijde vhod, ale ti, kteří se do hry dostanou, u ní zůstanou hodně dlouho (čtyřicet hodin času), žádný adept na hru roku, ale čestný nástupce původních dílů. Nemusí se za nic stydět – prostě Stalker, jak ho známe. Osmičku z deseti si odnáší díky poutavosti, doplnění příběhu, mnoha možnostem v herním světě, atmosféře (někdy až hororové) a suprové kompatibilitě (na Stalkera) 8/10.

Hráno na: Amd Althon 64 x2 6000+, GeForce GTS 250 1gb, 2 GB RAM, WV HP 32-bit SP1.
FPS: 25–45, nejčastěji 35 – pro moje oko plynulé.
Nastavení: vylepšené dynamické osvětlení dx10, 1280×1024, vše na vysoké nastavení.

Michal Klacik
Masarykova ZŠ, Tanvald