Ať žijí Velikonoce! (verze 2.0)

Tak už je to rok, co píšu do Romano Voďori! Za tu dobu jsem vystřídala role fejetonistky, kterou termíny naprosto nezajímají, sloupkařky, jejíž sloupky také nejsou úplně pravidelné (na začátku roku jsem procházela tvůrčí krizí a i tento sloupek píši o dva týdny později, než bych měla), i “seriózní” novinářky. Na tomto místě bych za normálních okolností uvedla pro zajímavost počet vět, které jsem za ten rok napsala, jenže kdo se s tím má počítat, že?

Velikonoce jsou opět za dveřmi. Teprve teď lituji, že jsem v tom fejetonu, který jsem psala před rokem (pozn. redakce: Vzpomínka na Velikonoce), vyčerpala všechny tradice i vtipy, což má nepříznivý účinek na kvalitu tohoto sloupku… Nejsou to jen peníze, s kterými se má šetřit. Jen se divím, proč mě to nenapadlo před rokem, protože to právě probíhala hospodářská krize. Takže to vlastně nebude zas až tak o Velikonocích. Pokud jste si přečetli nadpis a v očekávání oslavy těchto tradičních křesťanských svátků dočetli článek až sem, velice se vám omlouvám a odkazuji vás na svůj příští článek, kde pod nadpisem Zpocený Maxipes Fík naleznete několik dobře míněných rad, jak se zbavit vzteku a vrátit se opět do duševní pohody.

Ani dnešní Velikonoce nejsou zcela bez mráčku, jakkoli slibně to může venku vypadat. Jeden z našich vysokých hodnostářů si totiž na návštěvě v Chile vypůjčil bez dovolení psací potřebu, kterou nejspíš zapomněl vrátit, podle jeho vlastních slov ji má v jednom ze tří obleků, které s sebou měl. Je sice pěkné, že už v dubnu shání vánoční dárky pro rodinu, méně pěkné ovšem je, že se nám kvůli tomu směje celý svět. Naskýtá se řada otázek: Není to náhodou osobní msta lidí, kteří na Vánoce zatím nepomysleli? Stane se pěknou českou tradicí, že každý vysoký hodnostář bude muset na důkaz svých schopností vycestovat do Jižní Ameriky a tam před zraky kamer sebrat pero? Nezkazila jsem právě Livii vánoční překvapení? Je jeho chování abnormální nebo naopak typicky české? Mají propisky vliv na globální oteplování? Je ten muž s knírem, visící v každé třídě (pokud jste právě pověsili svého vousatého učitele fyziky za košili na háček, který jinak slouží k přichycování mapy, NENÍ to ten, o kom mluvím), národním hrdinou, nebo prokletím? A kolik psacích potřeb “zarámoval” Český Honza, když v pohádkách chodil v jednom kuse do světa na zkušenou?

Anna Kolářová
ZŠ Komenského, Horažďovice