Obleva

Opravdu bych nerada, aby se z mé rubriky stala vlajková loď meteorologických nadšenců, ale skutečnosti, že venku sníh taje, se prostě nevyhneme. Uznávám, že téma „počasí“ se v mých článcích objevuje poměrně často. Pro tuto dobu by se spíš sice hodilo téma pololetního vysvědčení, ale dle mého pozorování mají všichni ze slova „vysvědčení“ tak panický strach, že by se tím dalo jméno Lord Voldemort s úspěchem nahradit. Prostě by stálo za to oslovovat tento neblahý papír nějakým neutrálním názvem jako například „Ty-víš-co“. Ale to není ani zdaleka to, o čem jsem chtěla psát.

Protože jsem se ve svém minulém sloupku vyjádřila poněkud skepticky vůči oslavám toho, že se Země přirozeně vrátí do stejné polohy, v které se nacházela před rokem, patrně vám může přijít trochu divné, proč hodlám napsat celý sloupek o změně skupenství. Tato změna je pro náš život o mnoho podstatnější. Například vlekaři mají z každého sebemenšího snížení teploty hrůzu. Hotely jsou ovšem plně obsazené příznivci vodních sportů – plavání a především vodního lyžování. Pak jsou ovšem i lidé, kteří se při představě oblevy tetelí blahem. Jsou to například obchodníci, kteří byli konkurenčním bojem donuceni pořádat lednové slevové akce. Vždyť kdo si bude v desetistupňových vedrech kupovat péřovou bundu?

Našim čtenářům bych doporučovala především dodržovat bezpečný odstup od domů, nesnažit se dělat ve sněhu „andělíčky“ a neskákat na ledu (udělá to „žbluňk“ a budeme vás lovit v Hamburku).

Anna Kolářová
ZŠ Komenského, Horažďovice