Rub a líc sametové revoluce

18.10.2011

Komunismus, který se do romské historie zapsal jako období charakterizované snahou o smazání všech kulturních odlišností Romů, byl tématem minulého dílu. Období nesvobody ukončila až tzv. sametová revoluce. Dne 17. listopadu 1989 byla v Praze svolána studentská manifestace, při které byli studenti na Národní třídě obklíčeni policií a surově zbiti, což vyvolalo nevoli u většiny obyvatel v zemi a spustilo vlnu demonstrací proti tehdejšímu režimu. Romové se tehdy ihned postavili na stranu demonstrantů a podpořili nově vznikající opoziční politické hnutí Občanské fórum (OF).

Na vlně listopadových událostí

Občanské fórum začalo vyjednávat s tehdejší československou vládou o rozsáhlých politických změnách. V den jednání ho přišlo na pražskou Letenskou pláň podpořit přes půl milionu lidí. Na tomto historickém shromáždění vystoupili i romští představitelé. Davy lidí tehdy skandovaly „Ať žijí Romové!“. V této radostné a neopakovatelně opojné atmosféře vzniká Romská občanská iniciativa (ROI), která v letácích psaných také v romštině vyzývá Romy, aby se spojili a vzali svůj osud do vlastních rukou. Později se tato přetvoří v politickou stranu.

Se svou první romskou stranou nadšeně spolupracují Romové po celé republice, vždyť podobnou možnost nikdy před tím neměli! Není proto divu, že v prvních svobodných volbách v roce 1990 bylo do Parlamentu zvoleno jedenáct romských poslanců (většina právě za ROI). Tento úspěch se už později bohužel nikdy neopakoval. Nadšení vyprchalo s postupným zjištěním, že prosadit změny ve prospěch Romů není tak jednoduché. S tímto střízlivěním z porevoluční euforie se tříští i romská jednota. Romské hnutí se rozdrobuje, vzniká řada menších romských stran, kterým se už ale nepodaří získat v dalších volbách potřebný počet hlasů.

Romská kultura má zelenou

Nově nabytá demokracie umožnila lidem po letech státní cenzury svobodně projevit svůj názor. Konečně tedy nastaly ty správné podmínky pro uplatnění a rozvoj romské kultury. Vzkvétá především do té doby potlačovaná romština, která se poprvé dostává ve větším měřítku k Romům také v psané podobě prostřednictvím romských novin a časopisů. Začíná se vydávat romsky psaná literatura, romštinu je možno zaslechnout v rozhlase i v televizi. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy se otevírá nový studijní obor Romistika zaměřený na studium romského jazyka, historie a kultury. V Košicích je založeno profesionální romské divadlo Romathan a v Brně vzniká Muzeum romské kultury. Romové byli konečně uznáni za národností menšinu a získali právo přihlásit se při sčítání lidu k romské národnosti. Dnes vnímáme tuto možnost jako samozřejmost, tehdy se však jednalo o převratnou věc.

Strašáci nové doby – nezaměstnanost a rasismus

Nové časy však nepřinesly Romům jen pozitiva, ale řadě z nich také nové problémy. Za komunistů se razila politika, že pracovat musí každý a každému tedy bylo pracovní místo také vytvořeno. Mnohde tak byl na určitou práci přidělen větší počet pracovníků, než byla skutečná potřeba.

Po revoluci se jednotlivé podniky dostaly do rukou soukromých majitelů, kteří si nemohli dovolit platit přebytečné zaměstnance, a začali propouštět. Mezi prvními přišli na řadu Romové, a to jednak z důvodu nízké kvalifikace (připomeňme si, že bylo běžnou praxí posílat romské děti do zvláštních škol), dále také pro nepřátelský postoj zaměstnavatelů, se kterým se setkáváme dodnes.

Se ztrátou zaměstnání jde ruku v ruce také narůstající chudoba a zhoršující se kvalita bydlení. Diskriminace a předsudky ze strany majority se neprojevují pouze na trhu práce, ale všude tam, kde Romové přichází do kontaktu s Neromy – v obchodech, v restauracích, bankách, ve zdravotnických zařízeních, na úřadech. Posuďte sami, jak se asi musí cítit člověk, kterému v obchodě bezdůvodně prohledávají tašku nebo kterého nechtějí pustit do restaurace jen proto, že má tmavší barvu pleti.

Tendenci podléhat určitým stereotypním hodnocením Romů mají i média, která často ještě více utvrzují značnou část veřejnosti v jejím negativním vztahu k této skupině obyvatel. A to například tím, že píší o Romech pouze ve chvíli, kdy se dostávají do konfliktu s „námi“, jiné informace o dění mezi Romy se do médií prakticky nedostávají.

Velká část obyvatel má bohužel tendenci házet všechny Romy do jednoho pytle, od čehož zbývá už jen krůček k vyznávání nesnášenlivých a rasistických názorů. Mnohé Romy tak po revoluci, kromě ztráty jistého výdělku ze zaměstnání a sociálního propadu, začal trápit také strach z rasově motivovaných útoků neonacistů. Většina obyvatel této země sice takovéto útoky odsuzuje, stále je ale běžně rozšířený postoj „Nejsem rasista, ale Cikány nesnáším.“

Časová osa

listopad 1989 Sametová revoluce, pád komunistického režimu
8.–9. 6. 1990 První svobodné volby (zvoleno 11 romských poslanců)
3. 3. 1991 Sčítání lidu. K romské národnosti se přihlásilo cca 33 tisíc Romů
1991 Založeno Muzeum romské kultury a studijní obor Romistika na FFUK

Kristýna Frydrýšková
autorka je romistka


téma čísla
Konec - Nový začátek
Rozhovor: Jan Musil V mžiku oka na ulici
Konec - Nový začátek