Zlý lesní duch a statečná Berta

31.05.2011

Uprostřed lesa stojí starý zapomenutý kostelík. V něm žije duch jménem Jan Nedražický. Každý den čeká na kraji lesa a přemýšlí, jak se pomstít obyvatelům své rodné vesnice. Když byl ještě člověkem, bydlel ve vesničce nedaleko lesa. Odtud ho ale vyhnali. Neuctíval stejného boha jako ostatní. Utekl tehdy do lesa a už tam zůstal. Zpočátku se občas v noci ve vesnici objevoval. Lidé pak ráno nacházeli rozbité ploty, poražené stromy nebo zvířata puštěná z chlívku. Časem tyhle zlomyslnosti ustaly. Mezi lidmi se povídalo ledascos, že ho za jeho činy odnesl ďábel nebo že ho zabil velký medvěd. Pravda ale byla taková, že zešílel a za pár let zemřel. Teď musí navěky bloudit lesem jako duch.

Jednou jen tak seděl na pařezu a zase přemýšlel, co by vesničanům provedl, když tu šla kolem mladá dívka Berta. Lidé duchy nevidí. Jana proto překvapilo, když ho Berta pozdravila. A tu se v jeho hlavě zrodil plán! Začal si s Bertou povídat, vyprávěl jí o lese, co všechno je tam zajímavého. Bertu překvapilo, co všechno ví. Získal si její důvěru. Proto se mu svěřila se svým trápením – měla pocit, že ji rodiče nemají rádi. Pořád jí jen nadávali. Musela tvrdě pracovat. Jan jí po chvíli nabídl, že jí ukáže zapomenutý kostel uprostřed lesa.

Šli strašidelnou cestou, Berta se chvílemi bála, ale říkala si, že ji Jan ochrání. Když došli na místo, provedl ji nejprve kostelem a vyprávěl o jeho historii. Blížil se večer, a tak se Berta s Janem rozloučila a chystala se odejít. Vzala za kliku. V tom ji Jan chytil za ruku a odtáhl ji do malé tmavé místnosti. Tam ji zavřel. Berta křičela o pomoc, ale bylo to k ničemu. Nikdo ji odtud uslyšet nemohl. Strávila tam několik dlouhých dnů. Měla čas přemýšlet, a vzpomněla si i na historku o zlém duchovi z lesa, kterou slýchávala jako malá. Došlo jí, kdo je Jan zač a jaké jí hrozí nebezpečí.

Jan jí každý den nosil suchý chleba a džbán vody. A pak jednou večer za ní přišel s nabídkou: „Pustím tě. Ale jen pod jednou podmínkou. Zabiješ všechny z vesnice!“ „Ne! To neudělám! Jsou tam i moji rodiče a kamarádi!“ vykřikla rozhodně Berta. „Sama jsi přece říkala, že tě rodiče nemají rádi. Že jsou zlí. Uděláš vlastně dobrý skutek. Buď je zabiješ, nebo zemřeš ty sama! Zítra ráno se k tobě vrátím. Přinesu dýku a vysvětlím, jak to uděláš!“

Berta celou noc přemýšlela, jak utéct. Z prostěradla a ze záclon uvázala provaz. Podařilo se jí utéct oknem. Po několika hodinách bloudění tmavým lesem doběhla do vesnice. Chtěla lidi před Janem Nedražickým varovat. Nikdo jí ale nevěřil. Zlobili se na ni, že si vymýšlí a že věří povídačkám o zlém duchovi. Rozhodli se vyhnat ji z vesnice. Bertini rodiče je prosili, aby to nedělali. Nebylo to ale nic platné. Berta raději sama utekla. Nevěděla ale, kam jít. Schovala se tedy v opuštěné kůlně. Byla zoufalá. Přemýšlela, že snad uteče do lesa, zpět do opuštěného kostela. Jako by slyšela Janův hlas, který jí říkal: „Vidíš, jak jsou vesničané zlí? Musí je stihnout trest!“ Když tu najednou zaslechla blížící se kroky a hlasy lidí. Ve své skrýši tak náhodou vyslechla, jak se jí rodiče zastávají a prosí své sousedy. Došlo jí, jak moc na ní rodičům záleží.

Vesničané se nakonec nechali rodiči přemluvit a časem se umoudřili a na Bertu se zlobit přestali. Mohla ve vsi zůstat. Berta ale měla pocit, že musí splnit ještě jeden úkol – říct Janovi, že vesničané nejsou zlí, že se plete. Vydala se tedy znovu do lesa. Když došla ke kostelu, Jana nikde nenašla. Při odchodu jen z dálky zaslechla: „Děkuji ti, Berto. Tím, žes nikomu neublížila, jsi zlomila mou kletbu…“ Už o něm nikdy víc neslyšela.

*Romana Bartošová a Ladislava Šeflová
ZŠ Kladruby *


téma čísla
Konec - Nový začátek
Rozhovor: Jan Musil V mžiku oka na ulici
Konec - Nový začátek