Babčám zase jedou pusy

Kladruby, malebné městečko o pár stech obyvatelích, na ulicích prázdno a v domech ticho… Sotva však vysvitne sluníčko, hned se začne zaplňovat. Děti se nahrnou na hřiště. To se ale nedá srovnat s aktivitou, s jakou kladrubským babčám jedou pusy.

Ráno v krámu je to vysloveně o nervy. Jdete si jen tak pro rohlíky k snídani a hned u vchodu stojí a zírají na mě čtyři kulaťoučké postarší dámy. Kdybych slušně nepozdravila, sežraly by mě snad zaživa. Sotva za mnou bouchnou dveře, už slyším: „Viděly jste tu holku, jak chodí oblíkaná? Div není nahá. Taková zima a holka si tu lítá jen tak v kraťasech, vždyť nastydne.“
„No a to jste slyšely, že ten starej Petráň je v nemocnici s ledvinama a ten jejich kluk má prej novou práci?“
„Jo jo, ten prej pracuje na benzínce.“
„Jojojo, to říkala Maruš ve středu.“
Dál už neslyším, co z nich vypadne. Ne že by mě to nezajímalo, ale jistota je jistota.

Vyjdu ven a málem se srazím s tou největší klevetilkou. Zavrávorá, šlápne svému psovi na ocas, ten se lekne, zakňučí a narazí hlavou do jejího košíku. Ten se převrhne a na podlahu se vysypou jogurty. Samozřejmě je to moje vina. Rychle jí pomůžu sebrat kelímky, pohladím psa a s kvapným „na shledanou!“ mířím k východu. Za zády pak slyším: „No, to je nemehlo. Co to z ní vyrostlo! To musí mít rodiče radost. Takhle se nevdá!“

„A to jste slyšely, ženský, že už je to pěkná couralka. Jsem ji viděla v pátek ve dvě, jak jede do Stříbra a vrátila se až po setmění! Prej si tam jezdí za kamarádkou. No to víš! Je jasný, že za klukem.“ „Jo, Ančí, tos slyšela, že mladá Zemanová je prej zase v tom. Sotva přijede z porodnice, už aby tam jela znova.“

Zajdu za roh a na zastávce vidím sedět naší strašně „starostlivou“ sousedku. Pozdraví a už to jede nanovo. „Kdepa si byla, a copa sis to koupila? Kolik jsi utratila…?“ Už toho mám pro dnešek dost! Rychle paní v letech odbydu a domů skoro utíkám.

Eva Nedvědová
ZŠ Kladruby