Óda na odpadky

Jdu si takhle ze školy, mimochodem již v kraťasech, a kochám se přírodou. Jenomže jakmile všechen ten sníh slezl, tak to teprve začalo. Každý odpadek, lahev, prostě cokoliv, co lidé v zimě odhodili, se nyní dostalo na povrch. A tak místo krásné zelené louky, která v létě srší životem, tu je skládka. Podél cesty ze školy, po které právě jdu, je to slabý odvar. Kličkuji mezi kapesníky a ubrousky, jež kdysi byly přibaleny ke svačině. Sotva se vyhnu, čekají na mě obaly od sušenek, a když tu nejsou, nastupují místo nich Pet-lahve.

Říkám si, že mě nic horšího potkat nemůže, ale i v tom se mýlím. Procházím totiž závěrečnou etapou zkratky. Znenadání se na mě valí desítky balíčků od cigaret. „Asi si tu někdo krátil dlouhou chvíli“, zamumlám si a při tom doufám, že se mi nějaká z nich nepřilepí na podrážku.

Když už si však myslím, že je všechno za mnou, zjistím, že jsem v hlubokém omylu. Dostávám se totiž pomalu k centru města. Zakopávám o rozbitou flašku, ve které kdysi bývalo pivo. Jen tak tak se chytám zábradlí, které hned pouštím, neboť místo, kde by na něm nebyla přilepená žvýkačka, takřka neexistuje.

Míjím popelnice, které jsou poloprázdné. Všechen odpad je spíš ale vedle nich. Nechápu, proč lidé nedokážou ten odpad vyhodit, proč jsou líní zvednout ruku a otevřít poklop popelnice. Většina si myslí, že když v zimě odhodí nějaký ten odpadek do sněhu, už ho nikdy nikdo nenajde. Bohužel, opak je pravdou. A tak se není čemu divit, když je po zimě naše ulice plná odpadků, které přelétají jak tažní ptáci z jednoho koutu města do druhého. Přitom se každý na jaro těší, a tak nevidím důvod si ten pocit znepříjemňovat tím, že budeme žít na skládce.

Proto se i vy zamyslete, není-li rozumnější ten obal od sušenky strčit do kapsy a u nejbližšího koše zase vyhodit. Stojí vám to za to? Pak se nedivte a nenadávejte na ostatní, jaký mají doma nepořádek. Začněte nejdříve sami u sebe.

Josef Vilda
Masarykova ZŠ Tanvald