Pohádka o drakovi

Byl jeden drak a ten se jmenoval Čumáček. Nebyl ani velký, ani malý, byl zkrátka akorát. Jednou šel do lesa a tam potkal mravence.
Mravenec si povzdechl: „Já jsem tak smutný!“
A drak na to: „Co se ti stalo?“
„Ztratil jsem kamaráda, slyší na jméno Pinki.“
„Tak já ti ho najdu,“ slíbil drak Čumáček a vydal se na cestu. Po chvíli potkal včelu. Drak na ni: „Ahoj včelko, co tady děláš?“
Včela odpověděla: „Ahoj draku, spadla jsem ze stromu, poranila jsem si křídla a nemůžu lítat.“
A drak na to: „Já ti pomůžu.“ Milý drak vyndal z kapsy jehlu a nit a sešil včelce křídla.
„Mockrát ti děkuji,“ volal za ním včelka.
„Za málo,“ řekl drak a šel dál. Už z dálky viděl oheň. Šel tedy k němu blíž. Zahlédl dva pány a jednu ženu. Měli válenky, teplé kožichy a ušanky. A jeden z pánů povídá: “Ahoj draku, jak se jmenuješ?“
„Říkají mi Čumáček. A jak se jmenuješ ty?“
„Já jsem Ivan a mám bratra a sestru. Sestra se jmenuje Anna a bratr Roman. Jsme chudí a k tomu všemu nám shořela chaloupka. Nevím, kde složíme hlavu. Potřebovali bychom postavit srub.“
„Rád vám pomůžu, ale mám málo času. Hledám totiž pro svého kamaráda mravenečka jeho přítele Pinkiho.“
„Moc ti děkujeme! Tak se do toho rychle pustíme,“ řekl nadšeně Ivan. A tak drak zašel do lesa a přines hromadu dřeva. Za chvilku společně postavili nádherný srub, domov pro nové přátele.
Ivan Čumáčkovi poděkoval.
„Nemáte za co, rád jsem vám pomohl,“ odpověděl drak a šel dál. Najednou někdo špitá jemným hláskem: „Halo! Tady dole!“
Čumáček skloní hlavu a ptá se vyděšeně: „Kdo jsi?“
„Já jsem Pinki, kamarád mravenečka.“
Drak vyzvídá: „Pinki, jak ses prosím tebe ztratil?
„Někdo mě unesl, ale vůbec nevím, kdo to byl,“ odpověděl Pinki.
A tak drak položil jednu ruku na zem a Pinki mu na ni naskočil. Čumáček letěl několik nocí, až dorazil domů. Pinkiho předal mravenečkovi v pořádku.

Zazvonil zvonec a pohádky je konec.

Ivan Holub
ZŠ Komenského, Mimoň