Návštěva plaveckého bazénu

Moji rodiče konečně dosáhli svého – chodím každý týden plavat. A není to žádný med.

Za prvé – nechápu, jak se řediteli mohlo podařit sehnat tolik plavčic, kterým je jakýkoli tvor rodu Homo sapiens na obtíž. Člověk se před nimi může schovat jen pod hladinu a to ještě s dost omezenými možnostmi – mimo skokánků, plavecké dráhy, úseku pod tobogánem, výřivky, bez šnorchlu a plaveckých brýlí. Takže nakonec bude nejlepší schovat se do dětského brouzdaliště…

Poté, co jsem periskopem prozkoumala okolí bazénku, opatrně jsem vylezla a pustila se do plavání. Mé plavání ale nemělo dlouhého trvání, protože se vedle právě do vlhkých žaketů navlékal kroužek potápění, který si pro sebe zabere jednu dráhu. Na té druhé totiž vznikne zácpa ze štěbetajících babiček, což v plavání poněkud překáží. To ovšem nevadí jednomu chladnokrevnému plavci, který je ráznými tempy sbírá a tahá za sebou. Některá z nich občas (především když už jde pod vodu) vykřikne něco na způsob “Rajčata důkladně omyjte a spařte…”, jako by toužily, aby po nich alespoň něco na světě zbylo. Nebojte se, milé dámy, zavčas tyto recepty pošlu Jiřímu Babicovi!

Nejsou to ovšem jen budoucí hvězdy kulinářského nebe (in memoriam), kdo mi “zpříjemňují” pobyt v bazénu. Zajímavá byla rodinka, jež sestávala z otce s účesem z 80. let, jeho manželky a čtyř dospělých dětí, v jejichž výrazu se zračilo tak dlouhé vedení, že by dokázalo spojit Zemi s našimi zelenými přáteli na Marsu. Tato zajímavá společnost blokovala celou dobu tobogán, takže jsem měla dvě možnosti – buď se ostrými lokty prodrat dopředu, nebo si udělat tobogán z mokrých schodů. Já si (nedopatřením) zvolila druhou možnost a zastavila se o nohy plavčice, jejíž pohled nevěstil nic dobrého. Také mne velice potěšil pán, který mi znemožnil plavání znakem nervózním “Tohle tady asi provozovat nejde, nemyslíš?!”.

Nikde jinde než ve veřejném bazénu nenajdete více lidí s kožními chorobami, vyrážkami, mokvavými ránami a ostatními obtížemi; dokonce ani v ordinaci kožního lékaře. V bazénu plavete v podstatě jako supermarketu – je tam velký výběr a domů si většinou přinesete spousty toho, o co jste ani nestáli, ale ne to, pro co jste si tam původně šli (jako například protažené tělo). A k tomu všemu z rádia jako o život Justin Bieber to své “Baby, baby, baby, ooooh!”… Rozhodně je to místo, které musíte navštívit! Pohyb je přece zdravý…

Anna Kolářová
ZŠ Komenského, Horažďovice