Anatomie yoya

Minule jsem vám slíbil, že si povíme něco o částech, ze kterých se yoyo skládá, jak funguje, popřípadě si vysvětlíme pár slangových výrazů. Abychom si rozuměli, začneme těmi slovy, které jsou převážně odvozené z angličtiny.

K této hračce neodmyslitelně patří provázek, který se nazývá string. Mezeře, kam se provázek uchycuje, se říká gap. Axle je osa spojující oba disky. Responzivitu bych přeložil jako citlivost (tzn. jak musíte trhnout, aby se vám yoyo vrátilo). S tím si prozatím vystačíme.

A nyní si řekněme něco o stavbě yoya. Pokud si vzpomínáte na svoji hračku raných dětských let, vybaví se vám dva půlkruhy tvořící jakýsi geoid (koule zploštěná na dvou stranách), tomuto modelu se říká imperial. Pokud tyto polokoule otočíte vrcholem ke středu, vznikne nejužívanější tvar yoya – butterfly (motýl). Yoyo se dvěma osově souměrnými disky (z průřezu to vypadá jako dva obdélníky) se označuje jako modified (upravené). A nakonec specialitka, která se nepoužívá – pagoda (jedna polovina otočena jako imperial a druhá jako butterfly).

Těla se vyrábí z plastu, dřeva či kovu, popřípadě jejich kombinací. V každém pádě disky hračky propojuje osička, na které je přímo namotaný string nebo na něm leží plastový kroužek či kuličkové ložisko (ball bearing). Lepší (a samozřejmě dražší) yoya obsahují tzv. konkávní ložisko, které má tvar paraboly, a tak dokáže udržet provázek uprostřed osy, čímž dosáhneme snížení tření, které přinese delší dobu rotace.

Jako další část si představíme zátěžové kroužky. Osazují se kvůli vyšší stabilitě při dělání triků buď k okrajům, nebo ke středu. Často se jedná o slitiny kovů těžších, než které jsou použity na zbytek těla (např. mosaz). Spíše estetickou nežli praktickou funkci obstarávají pogy, tedy nálepky.

Dále si uvedeme návratové systémy a podložky, jejichž význam prozradím níže. První, na co se mě lidé obvykle ptají, když žongluji, je: „Jak to, že se to točí a nevrací?“ Prozradím vám ono tajemství. Provázek, jenž spojuje prst uživatele s tělem yoya, není pevně přivázán, nýbrž obtočen (většinou jednou, více pro nás nemá zatím význam). Tato anomálie umožní volné protáčení. To však neznamená, že se nám yoyo nevrátí do ruky. Na řadu přichází návratové systémy, které vyvolávají tření na stringu. Pokud cuknete prstem, hračka se vám navine do ruky.

Otázkou zůstává, jak dlouho se udrží yoyo v rotaci. To závisí za prvé na zvoleném středu, tedy máte-li kuličkové ložisko, nebo pouze osu. Dále záleží na návratovém systému. Existují jich různé druhy: vylisované hvězdičky, gumové či silikonové kroužky nebo hybridní systémy, jejichž volba závisí pouze na uživateli. Velkou úlohu zde hrají i podložky, které se umísťují pod ložiska. Jejich funkce je jednoduchá – čím jich osadíte více, tím se prodlužuje doba točení, ale také znecitlivuje váš žonglérský nástroj a naopak.

Po přečtení výše uvedených odstavců již nemůžeme jen tak konstatovat, že celý mechanismus fungování yoya je vyloženě jednoduchou věcí, avšak na druhou stranu se nejedná o nic světoborného. Proto je nutné odlišovat „yoyo“ od „joja“. Jedná se totiž o dvě odlišné věci, které by se neměly zaměňovat.

Nyní jsem vám nastínil, jak tato žonglérská hračka vypadá a na jakém principu funguje. Příště se zaměříme na způsoby žonglování a možná i na mé yoyerské prvopočátky.

Michal Klacik
SPŠ, Jičín