Do Anglie! Za lepším životem...

Před čtyřmi lety jsme se rozhodli, že poletíme do Anglie navštívit rodinu. Bylo to brzy ráno začátkem června. Vyjeli jsme na pražské letiště Ruzyně. Byl zázrak, že jsme věděli, kudy kam – na letišti jsme byli poprvé. V letadle pro nás bylo všechno úplně nové. Přivítala nás letuška, seznámila nás s bezpečnostními předpisy a popřála nám šťastný let. Ten trval přibližně 2 hodiny. Přistáli jsme na letišti v Manchestru, kde už na nás čekala naše rodina a tatínkův kamarád. Cestou domů nám ukazovali město a měli jsme si hodně co povídat.

Do Anglie příbuzní odešli před sedmi lety, aby se jim lépe žilo. V České republice byli zaměstnaní, ale za minimální mzdu. V Anglii sehnali práci hned. Teta dělala uklízečku a strejda rozvážel jídlo. Jejich děti tam nastoupily do školy – mladší bratranec do základní školy, sestřenka na učiliště, starší bratranec se sestřenkou si našli práci. VAnglii se jim daří dobře, líbí se jim tam.

Strávili jsme s nimi asi jeden a půl měsíce. Moc se nám tam všem líbilo. Chtěli jsme tam dokonce taky zůstat, ale potkalo nás několik problémů. Tatínek vystřídal za tu dobu asi tři práce. Každou z nich musel opustit, protože neuměl anglicky. Nedomluvil se. Problémy měla i maminka, například na nákupech v obchodech, když prodavačka řekla cenu, maminka ani já jsme vůbec nevěděli, co říká. Proto s námi vždycky musel někdo chodit a překládat nám. Ani mně ani mojí mladší ségře se v Anglii do školy moc nechtělo. Necítili bychom se dobře. Neměl bych si tam s kým povídat – možná až časem, až bych se naučil anglicky.

Já s maminkou a ségrou jsme si na konec srpna objednali letenky a vrátili jsme se zpátky do Čech. Tatínek v Anglii zůstal ještě půl roku sám, aby vydělal nějaké peníze. Anglicky se už sice trošku naučil, ale ne natolik, aby se v práci dorozuměl. Proto se i on po čase vrátil domů.

Zpáteční let byl příjemný, všichni jsme se těšili na babičky, strýčky, tetičky, bratrance a sestřenice, prostě domů. Když jsme doletěli na letiště Ruzyně, čekal na nás strýc s autem a odvezl nás domů. To bylo radosti a vyprávění!

Roman Šváb
ZŠ Chanov