Když značky plodí závist

24.05.2012

Identita je vlastně divné slovo, pro každého asi znamená něco jiného. Myslím, že jsem s tou svou měl docela velký problém. Když jsem se přistěhoval z vesnice do Prachatic, nedařilo se mi zapadnout. Nebyl jsem „buran“. Chodil jsem ve značkovém oblečení a měl jsem, myslím, i docela vkus.

Začalo to v první třídě, když jsem byl okolím vedený za „buzeranta“. Nevím, proč mě tak nazývali, tehdy mě to nezajímalo, nevěděl jsem, co to slovo znamená. Ale můžu říci, že v první třídě to bylo o hodně lepší, než teď.

Rozjelo se to v šesté třídě. Víte, já myslím, že to je spíše závistí. Prostě se oblékám moderně. Ti, kteří se mi posmívají, nosí věci z tržnice. Mně je vážně jedno, jak se člověk obléká, ale jim nejspíše ne. Od rodičů dostávám hodně drahých dárků, mám moderní účes. Oni často vypadají, jako by si dali na hlavu hrnec a ten obrys si nechali ostříhat.

Nechápu, co jsem jim udělal, ale nepotřebuji je. Stačí mi lidi, o které se mohu opřít, ti, kteří mi vždy pomohou a ti, kteří se ke mně nechovají jako ostatní. Mohu se v nich určitě mýlit, ale zatím mám ty lidi moc rád. Každý den se za nimi do školy těším. Nepotřebuji poslouchat názor těch ostatních. Zajímá mě, co si myslí mí přátelé, a ne, co si myslí ti ostatní.

Chci vám říct, že pokud máte podobný problém, nemusíte být jako ostatní. Zůstaňte tím, kým jste.

David Nachlinger
ZŠ Národní, Prachatice


téma čísla
Konec - Nový začátek
Rozhovor: Jan Musil V mžiku oka na ulici
Konec - Nový začátek