KOSOVO: S olovem v krvi

Jedni znají olovo jako součást vánoční tradice, jiným připomíná smrt – jako například Romům v kosovsko-mitrovické části Osterode, uprchlickém táboře na severu nejmladšího evropského státu Kosova. Je totiž bývalou vojenskou základnou, která byla vybudována v bezprostřední blízkosti olověných dolů. Vystavení se působení tohoto kovu přivodí člověku závažné zdravotní problémy, nezřídka i smrt. Jak se sem Romové dostali a proč tábor neopustí?

Kosovská válka

Někteří z vás o této válce probíhající koncem 90. let pouhých dvanáct hodin jízdy autem od ČR, možná zaslechli. Zjednodušeně řečeno se jednalo o vojenskou operaci Severoatlantické aliance NATO (jejím členem je i Česká republika), která měla zastavit dlouhotrvající otevřený konflikt mezi Albánci a Srby. Ti na území dnešního Kosova žili vedle sebe po několik staletí. Již před válkou i po jejím konci ale mezi nimi docházelo k ozbrojeným střetům, během kterých zahynuly tisíce lidí a které další statisíce připravily o střechu nad hlavou. Jejich domy byly buď poničeny při bombardování NATO, nebo později vypáleny ozbrojenci ze znepřátelené strany (tedy albánské nebo srbské).

Kosovský konflikt ale ovlivnil život také dalších menšin, například Romů. Na různých místech Kosova Romové žili po boku jedné z těchto dvou skupin – Albánců či Srbů, vzdělávali se v jejich jazyce, pracovali v jejich podnicích a přátelili se s nimi. Válečná příkoří přivedla některé Albánce nebo Srby ke mstě. Ze svých domovů byli vyháněni také Romové. Jejich domy byly často vypáleny, v několika případech došlo i k zavraždění majitelů. To vše pro jejich údajnou spolupráci s protistranou.

Značka: Bez domova

V Kosovské Mitrovici chodili romské děti až do počátku války do srbských škol, dospělí pracovali u srbských zaměstnavatelů a jejich druhým mateřským jazykem byla srbština. Po návratu albánských obyvatel do města, kteří z něj v roce 1999 uprchli před srbskými vojáky, se začali někteří z navrátilců mstít také Romům.

Romská čtvrť, ve které v té době žilo téměř osm tisíc lidí, byla vypálena a srovnána se zemí. Její obyvatelé našli dočasné útočiště v trojici uprchlických táborů nově vybudovaných jen několik desítek metrů od olověných dolů. V zápětí se u romských uprchlíků objevily známky akutní otravy olovem a mezinárodní organizace začaly volat po okamžitém řešení.

To se dostavilo až v roce 2006, kdy byly zamořené tábory uzavřeny a jejich obyvatelé přesunuti do zmíněné bývalé vojenské základny Osterode. Ta sice leží od dolů o několik desítek metrů dál, přesto je ale i toto území zasaženo vysokým stupněm znečištění olovem. Jiné místo však vedení města Kosovská Mitrovica pro romské uprchlíky neuvolnilo.

Smrtonosné olovo

„Kdybys to tu viděl před čtyřmi lety, nevěřil bys. To se fakt nedalo,“ mávne rukou čtyřiadvacetiletý Bajram, který žije v táboře se svou manželkou dodnes. Popisuje situaci bezprostředně po otevření, kdy byly v bývalých vojenských hangárech a garážích za pomoci sádrokartonů postaveny malé byty. Záchody a koupelny byly společné pro všechny. Osterodský tábor se stal rychle přeplněným a hygienické podmínky v důsledku toho katastrofální.

V té době také došlo k prvním úmrtím lidí otrávených olovem, zejména dětí, které se v letních měsících koupaly v nedaleké řece.Tam je totiž stupeň zamoření jeden z nejvyšších.

Některé mezinárodní organizace začaly postižené léčit už v osterodském táboře, přestože musely konstatovat, že úspěšná léčba není možná, dokud pacienti budou vystaveni jakémukoliv stupni zamoření. Jinými slovy – dokud budou v tomto táboře a v blízkosti dolů.

V bludném kruhu

Uniknout olovu se ale nedaří ani dnes, kdy lidé Osterode opouštějí. Díky velkorysému plánu byla sice vybudována romská čtvrt na tom samém místě, kde stála už před válkou. Romové se sem postupně vracejí – do nových řadových domků, činžáků a vilek. Stále ale čelí tomu, před čím od počátku válečného konfliktu utíkají.

Umírání lidí zasažených vlivem olova nadále pokračuje. Mezi oběťmi jsou zejména děti. I když je výskyt olova na území romské čtvrti poměrně nízký, nejedná se o prostředí vhodné pro léčení pacientů s takovým onemocněním. Přestože v minulosti Romové na tomto místě žili ve zdraví a relativní spokojenosti, představuje dnes území romské čtvrti v Kosovké Mitrovici bezprostřední nebezpečí.

Prozatím poslední, sto čtvrtá „oběť olova“, zemřela před pěti měsíci. Dívce bylo pouhých sedm let.

Lukáš Houdek

Komiks Ladi Gažiové přinášející příběh konrétní kosovskomitrovické romské rodiny si můžete stáhnout ZDE.