Překročit vlastní stín: Fotbalem ze slumu

15.04.2011

„Každý, kdo se v Evropě prosadí, je pro nás Afričany hrdinou,“ tvrdí Samuel Eto´o, hvězda Internu Milán a trojnásobný vítěz Ligy mistrů. Nebezpečný útočník, dnes už čtyřnásobný nejlepší fotbalista Afriky, vyrůstal v chudinských chatrčích na okraji kamerunského města Douala. „Každé dítě tam ví, že musí překročit vlastní stín, jestli se chce jednou probít až do Evropy. Musíš ostatním pořád dokazovat, že tě nic nezlomí, že jsi prostě vítěz, jinak můžeš na Evropu zapomenout,“ vypráví Eto´o o své fotbalové cestě do Evropy v knize německého novináře Christiana Ewerse.

Kvůli tomuto fotbalovému snu žil Samuel Eto´o chvíli skoro jako ve vězení. „Ve čtrnácti letech jsem zkoušel štěstí v Le Havre (pozn.red.: tehdy francouzském prvoligovém týmu). Po zkušebním tréninku mě ale poslali zpátky domů, nezdál jsem se jim dost dobrý. To bylo šílené zklamání, protože jsem chtěl v Evropě zůstat navždy,“ vzpomíná dnes devětadvacetiletý fotbalista, „odjel jsem proto za svou sestrou do Paříže a schovával se v jejím bytě. Vízum mi dávno prošlo a já se týdny klepal strachy z policejní razie v jejím bytě. Evropa se pro mě stala vězením. Jednoho dne jsem to nevydržel, nahlásil se na policii a odletěl zpátky do Kamerunu.“

Fotbal byl pro Samuela Eto´o bojem za lepší život, ve kterém uspěl – v dresu Mallorcy, Barcelony, za kterou během pěti let vstřelil přes sto ligových gólů, i v dresu Interu Milán. Především ale zbohatnul a pomohl celé své kamerunské rodině vymanit se z pasti chudoby. Jeho úspěch i příběhy dalších stovek Afričanů, kteří hrají v kvalitních západoevropských fotbalových ligách, motivuje děti v celé Africe. I ony chtějí uniknout z plechových chatrčí afrických slumů a věří, že to můžou dokázat právě díky fotbalu.

Sen o lepším životě

Mladí lidé snad ze všech koutů Afriky jsou totiž ještě více posedlí fotbalem než jejich vrstevníci v Evropě. V chudých čtvrtích Kigali, hlavního města Rwandy, se lidé například na zápasy Ligy Mistrů anebo anglické ligy dívají společně v kinech a vždycky u toho spontánně fandí. Fotbal hrají na ulicích po celé Africe i děti, které nemají peníze na klasický „kopačák“. Balon si vyrobí třeba tak, že svážou do koule staré igelitové sáčky anebo listy banánovníku. Fotbal je zkrátka obrovským fenoménem a českého cestovatele nejednou udiví, když třeba i celník ve středoafrickém Kongu zná Jana Kollera a další české reprezentanty.

Tisíce Afričanů, kteří do Evropy přijedou hledat štěstí ve fotbalu, se ale neprosadí. Do špičkových soutěží se jich dostane jen menšina. Ti neúspěšní se často nechtějí vrátit zpátky do Afriky jako poražení a přežívají v ilegalitě v ulicích evropských měst. Sen o lepším životě a fotbalová vášeň jsou ale silnější než příběhy chlapců, kteří neuspěli, a tak každým rokem do Evropy přijíždí stovky, možná spíše tisíce mladých afrických fotbalistů. Často je jim jen čtrnáct nebo patnáct let.

Sport jako prostředník

Přitažlivost fotbalu se snaží využít neziskové organizace, které chtějí zlepšit životní podmínky Afričanů. Pochopily, že fotbal může být dobrým nástrojem pomoci chudým, například v Nairobi, hlavním městě Keni.

Před jednadvaceti lety tam Kanaďan Bob Munro založil sdružení MYSA (Mathare Youth Sport Association). Dnes už MYSA řídí mladí Keňané a sdružení mezi plechovými chatrčemi v chudinských čtvrtích Nairobi organizuje ligové soutěže za účasti více než 17 tisíc fotbalistů a fotbalistek. Ale fotbal není tím nejdůležitějším.

„Sport je jen prostředek, především jde o to pomoci talentované mládeži získat sebevědomí,“ říká ředitel MYSA Peter Karanja. Týmy v soutěžích MYSA totiž nezískávají body jen po vyhraných zápasech. Do tabulky se například také započítává, jestli se mužstvo sešlo k pravidelnému úklidu odpadků. Svoz odpadu nikde ve slumu nefunguje, starají se o něj proto mladí fotbalisté. Jednotliví hráči mohou chodit pomáhat uklízet i do čtvrtí konkurenčních týmů. Získávají tak body do své individuální statistiky a tři sta padesáti nejlepším hráčům pak MYSA zaplatí vzdělání – školné, školní pomůcky a uniformu. Ani pravidelné tréninky se neomezují jen na cvičení kopacích technik a kondice. Mladí fotbalisté na nich dostávají také školení o možnostech ochrany před virem HIV.

Fotbalem k usmíření

Další fotbalové projekty pomáhají třeba s umířením etnik, která proti sobě ještě přednedávnem válčila – když spolu příslušníci donedávna znepřátelených národů hrají fotbal, vidí, že už není důvod se vzájemně nenávidět. Fotbal prostě v Africe umí zlepšovat životy mladých lidí a ví to i zmiňovaný Samuel Eto´o. Ve svém rodném Kamerunu založil školy, kde talentovaní chlapci dostanou dobré vzdělání a ti nejlepší šanci jít hrát do Evropy. Více si o tom můžete přečíst na webu http://www.fundacionsamueletoo.org.

Tomáš Lindner
Autor je redaktorem týdeníku Respekt

V Česku již několik let běží program Fotbal pro rozvoj, v jehož rámci každým rokem přijíždějí do České republiky mladí fotbalisté z Keni. Ti následně objíždějí české školy, svádějí s nimi fotbalová utkání a povídají si společně o životě v Africe. Chcete se do projektu zapojit? Navštivte stránky www.fotbalprorozvoj.org.


téma čísla
Konec - Nový začátek
Rozhovor: Jan Musil V mžiku oka na ulici
Konec - Nový začátek