Vypadám jinak?!

12.05.2010

Důvodů odmítání ze strany vrstevníků může být mnoho – nejčastěji to však bývá jakákoliv odlišnost. Jiná barva pleti, jiný tvar očí, velikost postavy, jiná barva vlasů, pihy, brýle, nadváha, vada řeči (případně koktavost) atd. Tyto odlišnosti jsou dětmi velmi ostře vnímány a ve školním věku na ně obvykle reagují odmítáním. V dospělosti je to už pak jinak. Často právě odlišní lidé jsou ti úspěšnější než ti průměrní. Děti nějakým způsobem vypadající jinak než průměr jsou ale často obětí šikany.

Co je to šikana?

Šikana je jakékoli chování, jehož záměrem je ublížit, ohrozit nebo zastrašovat jiného člověka, případně skupinu lidí. Zahrnuje fyzický útok – například bití nebo poškozování věcí druhého člověka, ale i útok slovní – od nadávek a ponižování po pomluvy. Šikana může být i nepřímá – šikanující se třeba chová tak, jako by druhý člověk neexistoval.

Jak se cítí oběť?

Bojí se chodit do školy, má horší známky, poznámky za nepozornost. Neví, jak rodičům vysvětlit, proč má poškozené sešity, učebnice, kde jsou peníze na obědy, proč má modřiny, poničené nové šaty atd. Stydí se za to. Bojí se to komukoliv z dospělých říci. Začíná si myslet, že nikdo nemůže pomoci.

Jak často k šikaně dochází?

Šikana je častá, místy postihuje více než pětinu dětí v základních školách a desetinu ve školách středních, menší část nejméně jednou týdně. Většina dětí učitelům ani rodičům nepřizná, obvykle ze strachu, že jsou obětí šikany. Tři čtvrtiny případů šikany se odehrávají ve škole, zbytek na cestě do školy nebo ze školy, případně v okolí domova. Šikanování jedné oběti může trvat dny, týdny, měsíce i déle.

Co dělat?

Vždy se braň. Oznam to učiteli, řediteli školy, rodičům či jiné dospělé osobě, jíž důvěřuješ. Není to žalování, ale nutná obrana proti zlu a zlým lidem. Není to ani „bonzování” či „udávání”, jak se vám často snaží tvrdit spolužák, který šikanuje. Šikanující jen vychytrale používá takové taktiky k zamaskování zla, kterého je původcem. Ten, kdo vyhrožuje, vychází z toho, že strach je jeho nejlepší pomůcka. Ten, kdo trápí, ví, že šikaně se nejlépe daří v atmosféře tajemství. Je lepší oznámit i menší formy šikany a nečekat, až se šikana rozvine. Se šikanou se nelze smířit! Není pravda, že to nikdo z dospělých nepochopí a nikdo ti nedokáže pomoci.

Co ještě dělat?

Pamatuj si, že hodnota člověka se neměří tím, jak vypadá, ale tím, co člověk dělá. To, že jsi jiný než ostatní, znamená, že jsi výjimečný. Dej o sobě vědět, ukaž, že jsi stejně dobrý jako ostatní. Co mohou dělat rodiče nebo učitelé?

Dospělí by neměli říkat dětem, aby byly statečné a vrátily to, co se jim stalo. Děti na to nemají sílu a řešení to není. Je třeba, aby dospělý jednal neprodleně sám.

Ten, kdo šikanuje, bude obvykle své chování zapírat. Není možné ho tedy vystavit přímé otázce, ale nejdříve udělat průzkum v celé třídě a zmapovat vztahy pomocí různých dotazníků zaměřených na oblíbenost/ne­oblíbenost. S výsledky takového průzkumu se již dá pracovat dál.

S dítětem je třeba probrat konkrétně jednotlivé možnosti řešení. Dítěti pomůže, když uslyší, co má říci v situaci, kdy se mu někdo posmívá, jak může konkrétně reagovat. Dítě si může například představovat, že posměváček je nahatý nebo má velké sloní uši… To mu pomůže překonat strach. Řešením může být i přeložení do jiné třídy, případně školy, ale je třeba si předem ověřit, jak to tam vypadá, co se vztahů mezi dětmi týče.

Kam se obrátit?

Linka bezpečí 116111 (bezplatně, nonstop)
Linka pro rodiče 840111234
Police ČR 158


téma čísla
Konec - Nový začátek
Rozhovor: Jan Musil V mžiku oka na ulici
Konec - Nový začátek